Ráno se nad jezerem vytvořily chuchvalce mraků a pára stoupá z okolních lesů, připadáme si jako kdybychom byli vysoko v horách. Nás dnešní cíl je výstup na 2179 metrů vysoký vrchol Grosses Tragl.
Ranní pohled na jezero Grundlsee
Po lehké snídani sedáme do auta a jedeme kousek za vesnici Bad Mitterndorf. Odtud jezdí nahoru lanovka, nebo je možné využít placenou horskou silnici, pojmenovanou Alpen strasse. My jsme zvolili variantu vyjet až nahoru autem. Mýtné stálo necelých 10€. Silnice se kroutila docela strmým stoupáním až do výšky 1640 metrů do osady Taupitzalm. Je zde obrovské parkoviště, několik hotelů, zimní lyžařské střediska a pár roztroušených chatek, zřejmě patřících pasákům krav. Ty si tady spokojeně leží, žvýkají trávu a mizernému počasí nevěnují sebemenší pozornost.
Cesta začíná po silnici, a asi po hodině už se začíná stáčet a stoupat po skalnatém terénu. Nahoře v sedle jsme asi po hodině chůze. Počasí se opět zhoršuje, je strašná zima, fouká silný vítr a jemně mrholí. Potkáváme dva Čechy, kteří říkají, že nahoře byly tak mizerné podmínky, že výstup vzdali.
Pokračujeme po škrapových polích další hodinu. Krajinnný ráz se docela dramaticky změnil. Mlha se trochu rozestoupila, takže vidíme i trochu okolí. Všude kolem nás jsou vysoké skály a nekonečná škrapová pustina. Místy jsou ve skále vodou a ledem vyhlodané díry, jejichž hloubka prý občas dosahuje až 500 metrů. Přicházíme k malému pomníčku, který připomíná horolezce, který zde v roce 1948 v jedné takové díře zmizel beze stopy. Bylo mu 28 let. Když krajina zapadá sněhem, není možné určit, kde se tyto rokliny nacházejí, stačí jeden krok vedle a už vás nikdy nikdo nenajde.
Je zde i jedna další zajímavost. Na zemi na obrovských plochých balvanech jsou otisky zkamenělých prehistorických ryb a korálů. Většina z nich má tvar srdce nebo docela plastické rybí kostry.
Přicházíme do sedla už skoro pod vrcholem. Nahoru to musí být tak maximálně půl hodiny. Podmínky se ale prudce zhoršily, teploty padají k nule, fouká hodně silný vítr a jsme celí promrzlí. Navíc je vrchol celou dobu zahalen v mracích, takže i kdybychom se dostali nahoru, stejně bychom odtud nic neviděli. Nemá to smysl, rozhodujeme se, že se vrátíme.
Cesta zpět nám trvá další přibližně tři hodiny, přičemž celou dobu vydatně prší a my jsme komplet mokří a v botech máme rybník. Vyčerpaní přicházíme zpět k autu.
Na večeři jdeme do příjemné hospůdky na břehu jezera jen asi pět minut od campu. Na nějaké dlouhé vycházky nemáme ani jeden náladu.
2 Komentáře