Poslední den naší cesty. V noci jsem bylo nesnesitelné vedro. Dali jsme do snídani a autobusem hromadné dopravy jedeme do čtvrti Cholon. Autobusy tady stojí pár korun a docela dobře a spolehlivě fungují.
Cholon je od centra vzdálený několik kilometrů, ale vyplatí se sem zajet kvůli velkému množství chrámů postavených v čínském stylu. V centru žádné historické památky nejsou, což mě docela zklamalo, samozřejmě až na palác Znovusjednocení a několik muzeí.
Je tady šest chrámů, většinu z nich postavila fu-tienská kongregace a jsou to takové malé oázy klidu uprostřed velkého hlučného města. Mnohé z nich mají krásné a komplikované dřevořezby a všechny jsou ponořené do hustého dýmu z vonných tyčinek. Každý chrám má kromě hlavního oltáře několik vedlejších a lidé během svých motliteb projdou postupně všechny a u všech zapíchnou do "květináče" několik vonných tyčinek. U stropu jsou zavěšené velké spirálové tyčinky, ty největší prý hoří celý týden.
Kromě chrámů je tady i jedna mešita, ta nemá prakticky žádnou výzdobu, a kostel. Ty jsou tady obecně hodně chudě vyzdobené a vždycky mají nějakou zvláštnost, třeba velký červený neonový kříž, nebo v případě tohoto kostela sochu Ježíše zakrytou suknem, takže vypadal jako velký prostěradlový duch vznášející se nad oltářem.
Po obědě se vracíme zpátky, dáváme si pár piv u nás v hotelu a ještě naposledy pozorujeme cvrkot na ulici. Hlavní špička je tady ale až po setmění.
Autobusem pak jedeme na letiště, odkud nám to v půl deváté letí do Dubaje.
Kdybych to měl tak nějak v krátkosti shrnout, Vietnam nás velice mile překvapil. Oproti Indii byl mnohem čistší, nebylo tu tolik bordelu ani žebráků, méně hluku a propadli jsme si tady bezpečně. To dělá z Vietnamu relativně jednoduchou zemi pro cestování. Služby fungují obvykle dobře, jen občas nesmíte zapomenout, že jste v jihovýchodní Asii a že čas tady má trochu jinou důležitost než v Evropě :-)
Lidé tady jsou velmi příjemní, a i když většinou neumí moc dobře (nebo vůbec) anglicky, v hotelech a cestovních kancelářích s tím nemají problém. Většinou vše řeší s úsměvem na tváři.
Památky jsou tady krásné, ale spousta z nich bohužel lehla popelem během americké války, díky moc, strýčku Same! :-(
Co mě osobně nadchlo nejvíc, byla místní kuchyně (no co, za ta léta se mi trochu změnily hodnoty :-)). Na tržnicích jsme viděli věci, o kterých jsme ani netušili, co to je, jestli se to jí, nebo co se s tím dělá, nejpodivnější mořské potvory, všelijak nakládané nebo sušené, obrovský výběr čerstvého exotického ovoce a zeleniny, a hlavně, nepřeberné množství salátů a bylinek. Ty se ve velkém množství přidávají do každého jídla, díky čemuž chutnají skvěle, svěže, a jsou lehká a zdravá. Mám pocit, že jsem zhubnul, i když jsme se každý den přežírali. Myslím, že hodně věcí se dostane koupit i v pražské tržnici Sapa, tak se tam brzy vydáme na výpravu a těším se, co tam objevíme.
Socializmus tady nějakým způsobem funguje, není tady sice žádná demokracie, ale komunistická strana našlapuje velmi opatrně. Asi nemá jinou možnost. Je to tady mnohem volnější než to bylo u nás, kde komanči ty kohoutky utáhli pořádně. Nevím o žádných politických represích, na druhou stranu funguje tady cenzura internetu a přístup k informacím je dost kontrolován. Volné podnikání tady ale funguje, cestovat do zahraničí asi taky nějak mohou (otázka je, jestli pas dostane každý), a když na to máte, můžete si v obchodech koupit úplně stejné krámy jako u nás.
Vietnam je krásná země, která může nabídnout turistům spoustu památek i přírodních scenérií, takže tuto zemi můžeme jen doporučit!
0 Komentáře