29.11.2008
Probuzení do nového dne bylo zklamáním. Počasí je ještě horší než bylo včera. Mlha, viditelnost asi 30 metrů, jemný déšť... Autobus do Goa mi jede až večer. Co tady budu celý den dělat?
Rozhoduji se vzít zájezd státním autobusem na pevnost Pratapgad doufajíc, že je to níže položené místo a bude tam lepší počasí. Cesta jedním směrem trvá hodinu, stejně dlouhá je tam i přestávka, takže celkem přes tři hodiny, za přibližně 70 Rs.
Po cestě na autobusové nádraží mi taxikáři nabízejí i přes nulovou viditelnost vyhlídkové sightseeing tours. Vždycky pobaveně poukážu na mlhu a zeptám se, jestli to myslí vážně. Většinou se tomu sami zasmějí ;) na Indech se mi líbí, že mají smysl pro humor.
Pratapgad fort je rozsáhlá zřícenina pevnosti postavena na jednom z hřebenu terasovitých hor. Zapomeňte na Spišský hrad, tohle je tak 3x větší. Z pevnosti samotné toho moc nezbylo, jen obvodové zdi a dvě strážní věže, zato se zde daří stánkům se suvenýry a na nejvyšším bodě je postavena socha nějakého Maháradži.
Pevnost byla postavena v roce 1656, vede na ni 500 schodů a nabízí úžasné pohledy na okolní mohutné kaňony. Myslím, že ten výlet stál za to.
Po návratu do Mshwaru si dávám oběd v další pure-veg restauraci (začínám se těšit domů na vepřové koleno), a sice Veg Kolhapuri. Sice mi tvrdili, že je to velmi pálivé, ale asi nevědí, že já jsem starý matador a nic jsem necítil.
Co ale se zbytkem dne? Mshwar je v podstatě jediná hlavní ulice se spoustou stánků, ty jsem ale už prošel nejméně 5x.
Šel jsem jen tak asi 500m za město a zahlédl jsem ceduli Chinaman's waterfall. Vydal jsem se tedy tím směrem a po tygří stezce (Tiger path) jsem asi po hodině chůze tropickým pralesem došel až k místu, kde prales skončil a já se ocitl jen na pár kroků od 500 metrů hluboké propasti, přede mnou pohled do hlubokého kaňonu, na jehož levém okraji spadala řeka do údolí několika skoky, stal jsem nad Číňanovými vodopády.
I samotná cesta sem byla zajímavá, silnice vysypaná jemným červeným štěrkem, asi tři metry široká, lemovaná stromy, jejichž větve se skláněly nad silnicí a tvořily barokní klenbu, její vzdálený konec se ztrácel v mlze... Surrealistický pohled, jako z nějakého pitomého hororu.
V 19h jsem nasedl do hyundai i10, na místní poměry opravdu luxusního auta, které mě zavezlo necelých 50km k místu, kde jsem přesedl do lůžkového autobusu směr Goa.
Cestu lůžkovým autobusem jsem doufám absolvoval naposledy. Moc jsem se nevyspal, naštěstí to můžu dohnat na pláži...
2 Komentáře