Cesta autobusem z Lencois do Salvadoru trvala skoro sest hodin. V sest rano jsme byli v Salvadoru na hlavnim autobusovem nadrazi. Po ceste jsem se seznamil s anglicankou Debbie, ktera mirila stejnym smerem. Hned jsme sli koupit jizdenku do Ilheus. Prvni autobus odjizdel v 9h, tak jsme ani moc dlouho nemuseli cekat.
Cesta ale byla nekonecna. Mela trvat 8 hodin ale protahla se, protoze jakmile jsme vyjeli, ridic zjistil ze mu nefunguje dvd prehravac, a tak jeste zajizdel do podnikoveho servisu, kde jsme se zdrzeli 40 minut kvuli pitomemu dvd prehravaci.
Do Ilheus jsme dorazili az po setmeni. Odtud nas jeste cekaly dalsi dve hodiny cesty mistnim busem do vesnicky Itacare. Proste totalne zabity den. Prumerna rychlost cestovani autobusem byla cca 50 km/h. Jedine zpestreni byla pulhodinova zastavka na obed v per-kilo restauraci, kde jsem se dobre najedl za 10R$, mel jsem asi pul kila jidla, z toho bylo vetsinou maso.
V tom poslednim autobuse jsme se jeste seznamili se dvema Izraelci, tech je tady prevazna vetsina! Debbie jako jedina mela rezervaci v hostelu, a nam se takhle po setmeni nechtelo nic hledat, tak jsme sli s ni. Prestoze nejsem clenem hostelling international, dokazal jsem usmlouvat lepsi cenu nez jakou dostala jeji clenka :) je to pekny hostel, pokoje jsou sice sdilene, ale je tu bazen, internet zdarma, dobra snidane a moznost pouzivat kuchyni.
Na veceri jsme si nechali doporucit jednu restauraci, kde byl moc vesely majitel, ktery obsluhoval a mezitim i neco zazpival za doprovodu kytaristy. Restaurace opet nabizela klasicke jidla, tak jsme si dali krevetovou moquecu. Kuchari tady nevykazuji nejmensi znamku kreativity. Ve vsech restauracich dostanete stejne jidla. Ale bylo to dobre, jen caipirinha byla zatim za nejvyssi cenu, jakou jsem tu videl - 89Kc!
Utery 29.zari
Na druhy den (utery 29.9.) jsem po snidani sel omrknout vesnici. Je to puvodne rybarska vesnice, ktera byvala odriznuta od sveta, dokud sem neprotahli silnici. Pak ji objevili turiste a od te doby tu vyrostla veskera infrastruktura.
Mestska plaz/pristav v Itacare
Mestska plaz je spinava a smrdi, vypousteji na ni vsechny splasky, ale slabou pulhodinku chuze za mestem jsou tri krasne plaze s jemnym bilym piskem a kokosovymi palmami. Tady jsem si na cely den lehnul, opaloval se a skakal ve vlnach. Mistni plaze jsou dobre pro surf, tvori se tak trimetrove vlny.
Praia do Tiririca
Vecer jsme sedeli na terase u bazenu a popijeli vlastnorucne vyrobenou caipirinhu. Litr cachacy za 40kc jsme zvladli ve ctyrech. Po pul jedenacte mel ve meste zacit nejaky koncert, sli jsme to omrknout, ale moc dlouho jsme se nezdrzeli, zase tady hrali jenom to posahane brazilske reggae...
Streda 30. zari
Dnes jsem se vypravil na trochu odlehlejsi plaze severne od mesta. Cesticka vede priblizne 30 minut lesem a z nekolika stran jsem slysel historky, ze neni dobretam chodit sam, protoze se tam hodne prepadava. Dokonce to pisou i pri vstupu do lesa. Proc ne, urcite je jednodussi vyrobit ceduli nez se tim nejak zabyvat a resit to jako problem...
Pridal jsem se proto ke skupince asi sesti domorodych surfaru a ctyr Izraelcu. Krome vetsiho pocitu bezpeci to jeste melo tu vyhodu, ze se vyznali ve spleti chodniku.
Vyhled na more pri ceste na odlehlejsi plaze
Na plaz jsme dosli asi po pul hodine a byla to zatim ta nejlepsi plaz, jakou jsem na teto ceste videl. Neco jako ty plaze, ktere jsem navstivil pred sesti lety. Je to presne ten typ plaze kvuli kterym se jezdi na dovolenou do exotickych zemi. Plaz s bilym jemnym piskem lemovana kokosovymi palmami, v okoli jen kopecky porostle necim podobnym atlantickemu destnemu pralesu, jeden rakosovy bar s vychlazenym pivem, par lidi... Zadni otravove, zadna hlasita hudba, zadne betonove petihvezdickove hotely, zadne hordy turistu, ale klidek, pohoda, soukromi, cista voda, velke vlny, sumeni more...
Pri ceste zpet jsem se schvalne pridal k asi 15-clenne skupine prevazne starsich lidi, do reci jsem se dal s jednim mladym parem ze Sao Paula. Borec umel kupodivu anglicky a tak jsme si celou cestu povidali, hodne se zajimal o ceskou republiku, evropskou unii apod. Se svou novomanzelkou tady travi libanky.
K memu prekvapeni jsme nedosli stejnou cestou do Itacare, ale prisli jsme k ceste, kde vsichni naskakali do autobusu. Ten kluk mi u pruvodce dojednal, ze me vezmou s sebou do Itacare, za coz jsem mu byl vdecny.
Zbytek dne travim poflakovani po vesnici. Jeste tady zustanu jeden den a pak budu pokracovat na jih.
1 Komentáře