Po snídani jsme udělali checkout a šli se projít směrem k Hallstattskému ledovci. Cestička se různé vinula údolím mezi chatou a ledovcem a zdánlivě nebrala konce, tak jsme se vrátili zpět k chatě, i když si myslím, že od vlastního ledovce už jsme nebyli moc daleko. Ale čeká nás ještě náročný sestup, a to jsme v tuto chvíli ani netušili, jak moc náročný bude.
Zpět jsme šli zezačátku stejnou cestou, jakou jsme včera přišli, přes chatu Wiesberg haus, kde jsme se opět zastavili na jedno povinné vychlazené, a pak už následovalo klesání směrem k městečku Hallstatt. Museli jsme klesnout z výšky 2205 metrů do 511, tedy přibližně 1700 výškových metrů! To je naprosto neuvěřitelný výškový rozdíl, a člověk, který tuto cestu naplánoval na 4 hodiny, musel být totální magor... :) my jsme to šli asi šest hodin, ale na konci cesty jsme byli současně na konci svých sil. Ale to nebylo vše! Auto jsme měli zaparkované v šest kilometrů vzdáleném Obertraun!
Peřeje potoka Waldbachstrub
Dnešní noc jsme plánovali strávit v campu v Hallstatt, tak jsme sem šli udělat checkin, jen tak s batohy na zádech, s tím že pak si budeme muset najít nějaký způsob dopravy do Obertraun, protože poslední na co jsme měli náladu, bylo šlapat po silnici dalších 6 km.
Paní v recepci zkontrolovala naši rezervaci, a něco jí nesedělo, tak se zeptala "a kde máte auto?" dobrá otázka... Když jsem ji vysvětlil situaci, řekla, že tady má na návštěvě známou a právě teď se ji chystá odvézt do Obertraun, a že by mě mohla cestou hodit, jsem nemohl najít slova, která by vyjádřila, jak mě v tu chvíli zachránila od totálního kolapsu... Měla malé auto, a tak Denisa zůstala v campu, u krásné vychlazeneho piva, a já jsem jel pro auto. Tak to nakonec dobře dopadlo.
K večeři jsme si ugrilovali dobrý vepřový steak a popíjeli červené chianti. Však jsme si to taky zasloužili...
Ještě několik večerních pohledů na Hallstatt:
0 Komentáře