Lencois - den I.

Rano pred sestou jsme prijeli do Lencois. Je to male mesto s sesti tisici obyvateli, polozene mezi zelenymi kopci a skalami, v narodnim parku Chapada Diamantina. Od slovinskeho paru, ktery jsem potkal v Salvadoru, jsem mel doporucenou pousadu Dos Mineiros. Na autobusem nadrazi uz v tuto ranni hodinu cihali nahaneci do vselijakych ubytoven a zastupci cestovnich kancelari pripraveni behem jedne minuty ze sebe vysypat cely program na sotva prijizdejici a jeste podrimujici cestovatele.
Jeden z nich mel v ruce letak me pousady, tak jsem ho hned odchytil a nechal se tam zavest. Usmlouval jsem cenu z 30R$ na 25, protoze tady budu vice noci. Sel jsem dospat probdelou noc v autobuse a rano me cekala vynikajici snidane.
Na tento den jsem mel v planu pouze projit si neblizsi okoli mesta, trochu se zorientovat a domluvit si nejaky vicedenni trek na nasledujici dny. Idealni bych chtel vyrazit na 3-4 dny.
Bohuzel ted neni sezona a je tady malo turistu, takze chybi skupiny, ke kterym bych se mohl pridat. Cestovni agentura H2O doporucovana lonely planet sehnala na zitrek nejakeho Spanela, ktery pry ale muze pouze na dva dny. Tak jsem rikal, ze si o tom vecer promluvime a vydal jsem se na prochazku po okoli Lencois.

Namesti v Lencois

Problem parku Chapada Diamantina je, ze tady nejsou zadne znacene stezky (ty jsou snad jen u nas) a vse je nutne podniknout s pruvodcem. Park je obrovsky a uz se tady hodne lidi ztratilo, dokonce nekolikrat i ti, co tady uz par let zili. Jedna prochazka ale je mozna. Vyrazil jsem za vesnici podel reky Rio Lencois. Ta zde proteka sirokym kamennym korytem, ale je sucha sezona, takze je zde malo vody. Voda postupne v korytu reky vyhlodala kotle, ktere jsou naplneny vodou a slouzi mistnim k machani pradla a ke koupani.

Kotel vyhloubeny v korytu reky Rio Lencois

Odraz ve vode

Pokracuji dale proti proudu a uz preskakuji kameny, vzdy ztratim stezku, a pak zase najdu nejakou jinou, ale snazim se drzet urcity smer, abych se mohl bez problemu vratit zpet. Nakonec ale zjistuji, ze i pres to se dostavam k pozadovanemu cilî: vodopadu Cachoeirinha (doslova prelozeno jako vodopadek). Pod nim je hluboka tune, ve ktere se da koupat. Jak pozdeji zjistuji, ta je pod kazdym vodopadem..

Cachoeirinha

Cesta hezky ubiha, tak pokracuji jeste 30 minut dal az k prichazim k mnohem mohutnejsimu vodopadu, ktery se jmenuje Cachoeira da Primavera. S mohutnym hrmenim se tady voda propada do hloubky alespon 20 metru. Pod nim je ale spousta velkych kamenu a nevim, jestli je tady bezpecne koupani, a tak se skrabu jeste nad nej a jdu dalsich 10 minut, az prichazim k paradni tuni, asi 10 metru dlouhe, pet metru siroke a hluboke tak, ze na dno nedosahnu. Tady travim cas koupanim a opalovanim.

Cachoeira da Primavera

Takze to bylo pro tento den vse. Vecer jsem zasel do H2O a souhlasil jsem s tim dvoudennim trekem se Spanelem. Nas pruvodce Carlos je prijemny a legracni typek, ktery umi dobre anglicky a udajne je to dobry pruvodce, ktery zna perfektne mistni teren. Tak se necham prekvapit....