V sobotu jsem byl zapsan na celodenni vylet s cestovni kancelari Zentur po okolnich prirodnich zajimavostech. Ja jsem chtel videt vlastne jenom jednu z nich - Morro do Pai Inacio, ovsem netusil jsem, ze to je pouze cast celeho vyletu.
Do dodavky se mnou nastoupila jedna Holandanka a asi 10 Izraelcu, kteri se shodou okolnosti ubytovali ve stejnem hotelu jako ja.
Prvni zastavka byla asi pul hodiny za mestem u mista zvaneho Mucugezinho. Je tady restaurace, stanek se suvenyry a cesticka k rece, ktera asi po deseti minutach sestupu prichazi k 30 metru vysokemu vodopadu s jezirkem ke koupani. Tady pruvodce vyhlasuje 10 minut pauzu, ktera nakonec trva pul hodiny, ale do vody se nikomu nechce, je pod mrakem a neni zrovna vedro. Vodopad je sice pekny, ale potom, co jsem videl Mixila, to neni nic zvlastniho...
Vodopad Poco do Diabo
Pak sedame do autobusu a jedeme skoro hodinu k dalsimu mistu, ktere bylo docela zajimave. Byla to rozlehla jeskyne Grota da Fumaca (kourova jeskyne). Svuj nazev dostala podle toho, ze v zime, kdy je vnitrni teplota vyssi nez venkovni, vychazi z jeskyne para.
Uvnitr neni zadne osvetleni, jen sem tam provizorni chodnik, na cestu nam sviti tri typci plynovyma lampama. Je tady obrovske mnozstvi krapniku, neco co u piskovcove jeskyne moc nechapu.
Dalsi zastavka byla celkem zbytecna a jednalo se o typickou past na turisty. Vsichni jsme tim byli zklamani. Prijeli jsme na velke parkoviste, kde od nas hned pri vstupu zkasirovali 10 R$. V cene byla udajne jedna z nasledujicich moznosti: slaneni do jezera, koupani nebo snorchlovani v jezere, ktere lezi zpoloviny v jeskyni. K videni tady ale jsou pouze male sladkovodni rybky, neni to vubec srovnatelne s potapenim na koralovych utesech. Nikdo z nas se nerozhodl ani pro jednu z variant, ale stejne od nas ty prachy vybrali. Docela sproste... Alespon jsme si dali obed v mistni per-kilo restauraci. Samozrejme to nebylo v cene.
Per-kilo restaurace jsou v Brazilii docela popularni. Je to forma bufetu, kde si naberete co snite, maso, salaty, atd. a zaplatite podle vahy. Vetsinou je cena 200Kc za kilo, pricemz talir poradne nalozeny jidlem vazi tak pul kila. Kvalita nic moc, ale mnozstvi ok, jak uz je v Brazilii zvykem.
Posledni zastavka na nasem vylete byla nejzajimavejsi a vlastne to, za cim jsme tady vsichni prijeli. Morro do Pai Inacio, prominentni skalnaty vrchol, na ktery jsme vyjeli autobusem a pak sli 500 metru pesky, odkud se nam otevrel uzasny pohled na okolni krajinu, jakou zname z reklam na Marlboro, ale misto suche pouste zde jsou udoli zarostle hustym destnym pralesem. To vse v oranzovem svetle pomalu zapadajiciho slunce. Nadhera. Zpet do Lencois jsme dorazili po setmeni.
Posledni den v Lencois jsem stravil opet nicnedelanim a odpocinkem. Kdyz jsme sli na Mixila trek, mijeli jsme kousek za vesnici reku, a tady jsou na kazde rece tune k plavani, proto jsem doufal, ze kdyz se vydam tim smerem, urcite k nejakemu podobnemu mistu dojdu. Nechtel jsem se ale poustet moc daleko, protoze jsem cetl spoustu historek o tom, jak se tady v horach ztratili lide, kteri tu uz nekolik let bydleli a jen tak tak prezili.
Videl jsem spoustu mladych, jak miri stejnym smerem, a od majitele jedne ubytovny, ktery postaval pred domem, jsem se dozvedel, ze vsichni smeruji k rece ke koupani. Drzel jsem se tedy davu a po cca 45 minutach jsem opravdu prisel k rece s krasnou tuni ke koupani a asi 15 metru dlouhou prirodni skluzavkou. Kameny jsou porostle mechy a kdyz zvlhnou, jsou neuveritelne kluzke.
Tady byla skoro cela vesnice. Kolem poledniho se misto uplne vylidnilo a byl jsem tu skoro sam s jeste dalsima peti lidma, a po druhe odpoledne zase lidi zacali chodit. Evidentne je toto misto oblibene mezi domorodci.
Kdyz se blizila pata hodina, sbalil jsem se a vyrazil zpet do vesnice. Tady jsem az do 23h zabijel vsemozne cas, protoze 23.30 mi odjizdel nocni autobus do Salvadoru.
Momentalne jsem ve meste Itacare na pobrezi jizne od Salvadoru.
0 Komentáře