2.-4.12.2008
Pár dní jsem nic nenapsal, ale člověku se tady nějak nechce vůbec nic dělat. Teď ležím na pláži a čekám na západ slunce tak mám chvíli čas.
V úterý ráno jsem s těžkou hlavou po noční party vstal, dál si kafe a poslepu naházel všechny věci do báglu. Kdybych byl doma, musel bych si asi vzít sick day, ale tady není nikdo, kdo by mi ho schválil. Na autobusovou zastávku mě svezl nějaký hippík na motorce a jel jsem do Mapusy, odkud asi jen půlhodiny dalším busem do Vagatoru. Od chlapíka v autobuse jsem se dozvěděl, že Vagator je to nejlepší místo v Goa, jeho vyjádření doslova znělo "no police, no troubles. People are very chilled". Docela jsem se na to těšil, ale předchozí den jsem se trochu připálil, a tak poté co jsem se ubytoval, jsem jel na výlet. Mimochodem zatím nejlevnější ubytování, jen 150Rs na noc, není to žádný Hilton, ale na pár noci je to fajn a ušetřené peníze můžu projet na party.
Zpět autobusem do Mapusa, odtud jsem pokračoval do nedalekého města Panaji. Většina cestovatelů tudyma jen projíždí, ale je to docela příjemné městečko na dvou až tříhodinovou procházku. Leží při ústí široké řeky Mandovi, kterou brázdí několikapatrové parníky, jaké jsem vždycky viděl ve filmech o Nilu z 19. století. Ve městě je k vidění velký bílý katolický kostel, u kterého je vynikající restaurace, kterou navštěvují anglicky mluvící Indové a zatím jediná, kterou jsem zde viděl, co nabízí všechny druhy masa, včetně kuřecího, mořských plodů, ryb, i vepřové a hovězí. Město je postaveno na kopcovitém terénu, který křižují křivolaké uličky, několik honosných vil a sídlo arcibiskupa státu Goa. Je zde hodně znát onen portugalský vliv.
Dalších 15 minut odtud přeplněným autobusem je město Old Goa, snad nejhezčí město v Goa, které kdysi v okázalosti soupeřilo s Lisabonem. Je zde půl tuctu křesťanských kostelů a katedrál. Pád města tehdy urychlila inkvizice a devastující epidemie, které jej zasáhly v roce 1635.
Dnes jsou tu nějaké křesťanské slavnosti, je tady pouť, všude se prodávají všelijaké sladkosti a ulicemi brázdí davy lidí.
Nejvíce se jich však soustředí kolem kostela Sv. Francise z Assisi. O tom napíšu samostatný článek.
Když už se začínalo stmívat, vrátil jsem se do Vagatoru přes Panaji a Mapusu.
Na druhý den se jako každou středu koná v Anjune velký bleší trh. Je to obrovské tržiště pod širým nebem nad Anjuna beach, pražská Malá Hanoj je proti tomu opravdu "malá". K dostání je tady všechno možné, kromě standardní veteše, kterou dostanete na jakémkoliv bazaru v každé vesnici, typu oblečení, pletené tašky, desítky druhů korálků a náramků, zde mají poměrně slušný výběr vyřezávaných misek a nádob, CD s Goanskym trancem, koření, kterého jsem koupil asi kilo, houpací sítě všech barev, atd. Sem tam se ale najdou i pěkné kousky. Jinak všichni nabízejí v podstatě totéž. Nejagresivnější jsou "čističi uší", nalepí se na vás a než se nadějete, rejpou se vám v uších nějakou železnou tyčinkou.
Zaujal mě výraz "genuine fake" od prodavače padělků hodinek světových značek jako Rolex, Breitling a Omega. Dokonce mi na ně dával záruku!
Celé bych to zakončil krásným reklamním sloganem jednoho vtipného pouličního prodavače v Panaji: "want to buy some cheap rubbish sir?" :)
0 Komentáře