27.11.2008
Dnešní den se nesl ve znamení cestování. Včera jsem se od recepčního dozvěděl, že mám jet autobusem z Murud do Mahad nebo Poladpur, a odtud už pojede autobus do Mahabaleshwar.
Když jsem se ráno postavil na autobusovou zastávku před hotelem, jezdil tu jeden autobus za druhým, ale žádný nejel ani do jednoho z těch dvou měst. Naopak, všichni mi tvrdili, že tam žádný přímý autobus nejede a že nejdřív mám jet do Roha, a tady přestoupit. V takových situacích člověk opravdu neví kde je pravda.
Sedl jsem tedy na autobus do Roha, hlavně abych se dostal pryč z tohoto zapadákova. Cesta trvala přibližně dvě hodiny. Tady nastala obdobná situace ohledně další cesty. Deset dotázaných lidí, deset různých odpovědi. Všiml jsem si, že na každém autobusovém nádraží je bouda, kde sedí nějaký inspektor, u kterého se hlásí řidiči všech projíždějících spojů, ten by tedy měl mít všechny informace. Ten mi poradil, že můžu jet do Mangaon, cca hodinu cesty odtud, a zde přestoupit na už konečně přímý autobus do Mahabaleshwar.
No abych to zkrátil, vzdálenost, jakou jsem dnes překonal, odhaduji na takových 150km, ale jel jsem ji celý den, i se zdlouhavým čekáním na přestupech.
Nádraží jsou velice živé a točí se tady stovky lidí. Mnoho z nich praktikuje tzv. "foreigner watching", po kriketu zřejmě druhý hlavní národní sport. Prostě na vás bezostyšně doslova čumí, a to někdy i že vzdálenosti půl metru, a ještě s otevřenou pusou :)). Jejich údiv ještě roste, když děláte nějakou "zajímavou" činnost, jako třeba psaní sms, čištění brýlí, listování průvodcem... Nutno říct, že takhle čumí jenom chlapi.
Ti odvážnější si s vámi chtějí povídat, nebo jenom mávají a volají hello. Prostě člověk se tady nenudí. Problém je bohužel jazyková bariéra, většina z nich neumí moc anglicky. Často to bývají zajímaví lidé. Třeba učitel hindi a sociologie, učitel angličtiny, studenti strojařiny, student informačních technologií, který studuje javu a C++ a příští rok chce jet za práci do Austrálie...
Mahabaleshwar mě příjemné překvapil. Přijel jsem sice až za tmy, takže ty horské scenérie se mi odkryjou až zítra, ale je tady čerstvý horský vzduch, vynikající restaurace, stánky s různými druhý oříšků v rozličných kořeních, relaxovaná atmosféra, klid, žádný provoz...
V hotelu mě překvapili (já se tady asi nepřestanu divit co všechno je možné), že musí vzít můj pas a zajít s ním na policii, aby mě přihlásili. A že se může stát, že si mě tam osobně pozvou a budou vyzvídat proč jsem přijel a tak. A že v krajním případě mě můžou odmítnout přihlásit. Prý se to nedávno stalo jedné Kanaďance. A poradil mi taky, co mám v takovém případě udělat. V klidu souhlasit, ale požádat ho, aby mi to dal písemně i se svým podpisem a razítkem služebny, že s tím půjdu na ambasádu a budu si stěžovat. Pak že to jako zázrakem přestane být problém. Napadá mě jediný důvod, proč by to dělali, a sice aby si nepřímo řekli o úplatek, ale to je jen taková moje domněnka.
Na večeři jsem měl delikátní paneer tika masala (nefermentovaný sýr v lehce pálivé tikka omáčce), s rýží a mango pickle. Zajímavé, že i vegetariánské jídlo se dá připravit chutně. To se u nás moc nedaří.
0 Komentáře