Vietnam 26/03/2023, úterý
Do Hanoje jsme přijeli po čtvrté ráno. Byla ještě tma. Denisa zrovna majestátní příjezd do hlavního města neučinila. Šli jsme po perónu a koukala do vlaku, jak vypadají různé třídy, a vrazila v plné rychlosti hlavou do lampy. Byla to taková rána, že se jí hned udělala boule a pěkná modřina. Tak snad to nebude mít žádné další následky :-)
Na nádraží se nám sedět nechtělo, tak jsme šli k jezeru Navráceného meče a sedli si na lavičku. Město se teprve pomalu probouzelo do nového dne. Ulice byly úplně přesune prázdné. Někteří prodavači už pomalu otvírali své stánky a kolem jezera hodně lidí provádělo ranní rozcvičku. Mysleli jsme, že uvidíme východ slunce, ale díky oparu, který tady v tuhle roční dobu je, se žádný nekonal.
Kolem sedmé už nás to omrzelo a šli jsme hledat hotel. Hned první, který jsme vyzkoušeli, měl volno, akorát otvírali. Pokoj ale bude volný až v devět. Necháváme si tady velké batohy a jdeme na kafe a na snídani.
Když jsme se ubytovali, vyrazili jsme na pěší prohlídku města. Začali jsme u jezera navráceného meče, kde na malém ostrůvku je hezký chrám Ngoc Son, a pokračovali uličkami staré čtvrti. Musím říct, že jsem si Hanoj představoval trochu víc historickou, jako třeba Hue, ale je to v podstatě město jako každé jiné. Zašli jsme i do největší tržnice, ve které ve třech patrech jsou převážně hadry. Dá se tady sehnat úplně všechno, i levné napodobeniny značek jako Lacoste nebo Ralph Loren.
Po městě jsme courali až do večera. Už jsme se těšili na večeři, zašli jsme si na místní hanojskou specialitu cha ca. V této restauraci žádné jiné jídlo nedělají. Jedná se o rybu marinovanou ve směsi koření, která se smaží na pánvi spolu se stonky jarní cibulky a koprem. Pánev je i s hořákem na vašem stole a vlastně si to připravujete sami. Pak se do misky naberou rýžové nudle, jarní cibulka nakrájená na tenounké nudličky, máta a koriandr, směs z pánve, a zalije se to trochou rybí omáčky nuoc mam smíchané s cukrem a chilli a posype praženými arašídy. Vynikající! A docela jednoduché, to si určitě doma taky uděláme.
Po večeři jsme do jednoho lokálního podniku, kde se čepuje pivo. To jsme zatím moc neviděli, ale tady v Hanoji je takových podniků spousta. Technologii i trochu pivní kultury sem přivezli Češi. Třetinka stojí 9 Kč. Denisa dává dvě, já za stejnou dobu pět. V tom horku to není takový problém, teče to samo :-) Pro místní štamgasty jsme asi rarita, od vedlejšího stolu na nás neustále mávají a zvedání sklenice na přípitek. Cestu do hotelu naviguje Denisa, já vůbec nevím kde jsem :-)
0 Komentáře