Vietnam, 19/03/2013, úterý
Ráno po snídani jsme si půjčili kola, a jeli si vyměnit peníze a koupit jízdenky na vlak do Hanoje. Jsou pěkně mastné, tak volíme levnější variantu hard sleeper s horním lůžkem, čímž jsme ušetřili 400 Kč.
Pak už podél řeky jedeme do vesnice hned za městem, kde se nachází tygří aréna. Trochu jsme tam bloudili, ale jak jsme zastavili a zírali do knížky, přišelk k nám nějaký místní a celkem slušnou angličtinou nám ukázal cestu.
Tygří aréna kdysi sloužila císařům jako místo, kde se odehrávaly zápasy tygrů proti slonům. Sloni jako symbol císařské moci museli vždy vyhrát, a tak se před zápasem tygrům vylámaly zuby a drápy.
Dnes už je tady jen obvodová zeď, na jejímž vrcholu je ochoz, ze kterého koukali diváci.
Pokračovali jsme několik kilometrů dále, až jsme přijeli k hrobce císaře Tu Duca. Je to obrovský areál se spoustou staveb, které jsou završeny císařovou hrobkou. Sloužila mu však jako pracovna ještě když žil, takže tady měl chrám, ubytovny pro manželky (těch měl celkem 104) a své konkubíny (nepočítaně), jezírka, piniové háje... I když měl tolik ženských, neměl žádného potomka, prý proto, že byl po prodělaných neštovicích neplodný. Stavba si vyžádala ohromné prostředky, a lidi zde makali na nucených pracech, tak začali připravovat vzpouru, ta ale byla včas odhalena a rozprášena.
Bylo to tady moc hezké, i když vedro už dosáhlo 36°C, a reálný pocit byl ke čtyřicítce...
Císař zde ale nikdy pohřbený nebyl, protože se bál vykradačů hrobů, nechal se pohřbít na jiném, dodnes neznámém místě, a 200 sloužících, kteří jej pohřbívali, bylo popraveno, aby nemohli vyzradit tajemství.
Další hrobka po cestě patřila Dong Khanhemu, ale právě byla zavřená kvůli rekonstrukci, tak jsme pokračovali neuvěřitelně prašnou cestou k další hrobce císaře Thieu Triho. Během této krátké chvíle jsme se tak zasvinili, že by nás doma nepoznali.
Tato hrobka byla o poznání menší, zato hlavní chrám byl nádherně zrekonstruovaný, vše vypadalo jako úplně nové, dokonce tady ještě voněla čerstvá barva. Ale hlavně - naprostý klid! Žádné turistické autobusy, žádní lidi, jen majestátní ticho...
Dále už po normální silnici, k poslední dnešní hrobce (je jich tady v okolí spousta, ale nedají se všechny stihnout), císaře Minh Manga. Ta je architektonicky nejzajímavější, k samotné hrobce se prochází třemi branami oddělenými vodními kanály a pavilony. Poslední kanál má tvar půlměsíce a hrobka je umístěná za zdí kruhového půdorysu, což symbolizuje slunce. Hrobka je v podzemním paláci, který není přístupný, jediná cesta k němu vedla pod vodou a byla hned po pohřebním obřadu navždy uzavřená.
Sedáme na kola a vydáváme se na cestu zpět, ale chytil nás liják. Naštěstí netrval déle jak hodinu a vzniklo díky němu krásné světlo na pár fotek.
Poslední zastávka už byla těsně před Hue, u pagody Thien Mu. Je označována za jednu z nejvýznamnějších památek v Hue. Vypadá jako všechny ostatní, ale vévodí jí 27 metrů vysoká věž se sedmi patry, z nichž je každé zasvěceno jedné Buddhově reinkarnaci v lidské podobě.
V Hue se stavujeme na tržišti koupit si papáju, která tady stojí neuvěřitelných 20 Kč a do hotelu, vyprat všechno co máme na sobě a dát si sprchu.
Na večeři jdeme jen do nedaleké místní restaurace, kde jsme zase jediní bílí, a dáváme si banh bao, vykládá to jako kynutý knedlík ze sladkého těsta, uvnitř je náplň z mletého vepřového masa, křepelčí vajíčko, mrkev, cibulka a bílá ředkev. Jako hlavní chod fritované rýžové nudle (divné...) s hovězím masem a rýži s hovězím masem a zeleninou.
Večer opět pivko na terase.
0 Komentáře