Vietnam 14/03/2013, čtvrtek
Ráno před šestou přijíždí náš vlak do města Nha Trang. Těsně před ním projíždíme krásnou venkovskou krajinou plnou rýžových políček a ovocných sadů, na pozadí jsou vysoké hory, nad kterýma vychází slunce.
Vstupujeme na nádraží v Nha Trangu a rezervujeme si jízdenky do naší další destinace, kam pojedeme pozítří.
Pak jdeme do hotelu. Podle průvodce jsme našli opravdu krásný, nový hotel, který stojí jen 250 Kč za pokoj. Je teprve sedm hodin ráno, ale nemají problém nás už hned ubytovat. Dáváme si sprchu, na kterou se těšíme už od včerejška.
Pak si na recepci půjčujeme kola, na kterých se dnes budeme pohybovat po zdejším okolí. Nejdříve se jedeme podívat na pláž, ta je pouze pár minut od hotelu. Je to sice pláž přímo ve městě, navzdory tomu má ale čistou vodu a dá se tady bez problémů koupat. Komercializace už tady ale dost postoupila a je to vidět na každém kroku. Stačí ujít pár metrů a uděláte si obrázek, že které země sem asi jezdí nejvíce návštěvníků. Všechny nápisy na obchodech jsou v ruštině, některé cestovní kanceláře dokonce zaměstnávají přímo Rusy, kteří lákají kolemjdoucí na výlety, všichni vás oslovují rovnou rusky. Dokonce i sortiment v obchodech se dokázal přizpůsobit. Vodka, rosijskoje igristoje, ... Něco podobného jako jsme vloni viděli na některých plážíchv Goa. Ruštinu je tady opravdu slyšet na každém kroku. Pláž lemují hotely těch nejdražších světových řetězců, jako Novotel, Sheraton. Nha Trang je prostě turistickým letoviskem se vším všudy.
Stačí ale popojet jen o pár stovek metrů dál, a ocitnete se ve starém Vietnamu, jak ho znáte.
Přejeli jsme most a objevili část Nha Trangu, kterou žádný leták cestovní kanceláře neukazuje. Krásná malá zátoka, ve které kotví červeno-modré rybářské čluny, výhled na čamskou věž Ponagar, malé kamenité ostrůvky, na kterých jsou postaveny domečky,no nádhera.
Taky se nám otevřel krásný výhled na městskou pláž ve tvaru půlměsíce a celou zátoku Nha Trang. Vzadu je několik ostrovů, na jednom z nich je postaven velký akvapark.
Zastavujeme u čamské verze Ponagar. Vstupné 20 Kč, parkování kola za 1 Kč... Jsou zde celkem dobře dochované 4 věže, z původních sedmi.
Po prohlídce nasedáme na kola a míříme dál po pobřežní silnici, až dojedeme do sousedního městečka, kde je pláž Hon Chong. Tady se zastavujeme a jdeme se vykoupat. Voda je tady taky hezky čistá. Pláž je sice menší než ta v Nha Trangu, ale zase tady nejsou skoro žádní lidi. Jen jedna rodinka, ze které se nakonec vyklubali Češi z Budějovic.
Na oběd jdeme do nedaleké restaurace, kde mají krásnou terasu na střeše, odkud je výhled na celou zátoku. Sedíme tady ůplně sami, ostatní hosté raději sedí dole. Na uvítanou dostáváme zelený čaj se spoustou ledu. Abych neurazil, vypil jsem ho, Denisa odmítla, tak jsem vypil i ten její. V tom horku je to osvěžující. Tak doufám, že se z toho nepos..u :-)
K jídlu máme kuřecí vařené v takové hodně omáčce, a makrelu s mangovo-rybí omáčkou. Luxusní! Mango bylo navíc servírováno nakrájené na tenké dlouhé nudličky spolu s čerstvým koriandrem. Taková kombinace by mě nikdy nenapadla, ale chutnalo to úžasně!
Na rozloučenou dostáváme další dva šálky zeleného čaje s ledem, oba si dávám já. No co se má stát, stane se :-)
Pomalu se vracíme zpět do města a navštěvujeme ještě pagodu Long Son a obrovskou sochu Buddhy, která je vidět ze všech míst ve městě. Pagoda je krásně zdobená. Mají tady takové zvláštní náboženství, je to taková směsice buddhismu, hinduismu a taoismu. Jmenuje se to trojí náboženství.
Další zastávka je u zdejší katedrály zasvěcené Panně Marii.
Nakonec se přesouváme zpět k zátoce u starého města na pozorování západu slunce. Téměř už za tmy se vracíme do města.
Provoz na zdejších silnicích je na první pohled strašně chaoticky. Ale tak se může zdát jen člověku, který jsem zdali pozoruje, ale jakmile se jej aktivně zúčastníte, zjistíte, že nějaké, i když nepsané, pravidla má. Největší problémy nám dělalo přejíždění opravdu rušných kruhových objezdů. Zdá se, že přednost má člověk najíždějící na kruháč, ne ten co po něm jede, ale ani to samozřejmě neplatí vždy. Nakonec jedou všichni najednou a spoléhají na to, že to nějak dopadne :-) kupodivu jsme neměli jedinou kolizi, ani zakolísání.
K večeři si dáváme na ulici od místního prodejce vepřový steak s rýží, protože na drahé restaurace a menu v ruštině jsme neměli náladu.
0 Komentáře