Vietnam 12.3.2013 úterý

Vietnam 12.3.2013 úterý
Dnes byl opravdu dlouhý den. Vstávali jsme lehce před pátou, protože máme předplacený výlet lodí po deltě Mekongu. Náš řidič lodi nás vyzvedl přesně v 5:30 před hotelem a zavedl nás k molu, kde kotví naše loď. To je možná trochu silné slovo, jsou to takové necky s ponorným motorem a dvěma pádly.
Před vyplutím si ještě dávám kafe, které je tady vynikající. Je silné, má hutnou karamelovou chuť a podává se se salkem, takže je i dost sladké.
Vyplouváme na naši první zastávku, což jsou plovoucí trhy v Cai Rang. Jsou to jedny z největších v oblasti. Tyto trhy mají dlouhou tradici ještě z dob, kdy zde nebyla pořádná silniční síť, ale zůstávají stále živé, protože spousta farem je přístupná hlavně po vodních kanálech. Trhy začínají už brzy ráno a před devátou je tady nejvíc živo. Je tu na prodej veškeré ovoce a zelenina, které se pěstují na místních farmách, nejvíc melouny, ananasy, duriany, a další exotické ovoce, občas i nějaké domácí zvířectvo. Všichni mají na palubě jednoho nebo více psů, přemýšlíme, jestli to jsou domácí mazlíčci, hlídači nebo večeře :-).
Většina lodi má nějakou specializaci, například ananasová loď je celá naložená jenom ananasem. Okýnkem do podpalubí je vidět, že je ůplně plná. Zajímalo by mě, jestli to opravdu všechno prodají.
Trh v Cai Rang byl asi šest kilometrů od Can Tho. Ten další v Phong Dien, je odtud dalších 14 km. Ještě předtím ale děláme odbočku do jednoho malého postranního kanálu a navštěvujeme tzv. noodle factory, továrnu na výrobu rýžových nudlí. Od chvíle, co jsem viděl dokument o vietnamské kuchyni Globe Cooker, jsem to chtěl vidět na vlastní oči.
Vypadalo to hrozně jednoduše. Nejdříve se rýže namočí do vody, pak se spolu s vodou nasype do mlýnku a rozemele. Vznikne z toho taková bílá tekutina, vypadá jako kokosové mléko. Ta se pak naleje na rozpálenou plotnu, vytvaruje se do velké tenké placky a nechá se z každé strany chvilku péct. Pak se dá vysušit na slunce, sušení trvá necelý den. Tyto placky se pak nechají projít takovým lisem, který je rozkrájí na nudle požadované šířky.
V celém procesu fungovalo asi deset lidí, a šlapalo jim to jak po drátkách. Taky jsem tady poprvé viděl strom, na kterém roste kiwi.
Vrátili jsme se zpět na hlavní rameno Mekongu a pokračovali na trhy v Phong Down. Ty byly o dost menší než předchozí, ale měly víc takový venkovský charakter, bylo zde méně turistů, lodě obchodníků byly menší, a my jsme mohli s naší lodí zajet úplně mezi ně, získat tak pár parádních záběrů. Náš průvodce nám koupil jeden ananas, který byl krásně zralý a sladký, u nás se prodávají jen z poloviny tak zralé.
Pak už jsme odbočili z hlavního ramene a vydali se prozkoumávat vedlejší malé kanály. Za chvíli už jsme byli daleko od městské zástavby, která lemuje snad celou délku hlavních ramen, a projížděli jsme malými farmářskými vesničkami, které se živí hlavně pěstováním rýže, ovoce  a zeleniny.
V jednom místě jsme byli vysazeni a pokračovali jsme chvíli pěšky. Mohli jsme si tak víc v klidu prohlédnout zdejší zemědělskou krajinu a taky některé ovoce zblízka. Banány,žakie a ananasy jsme už znali. Poprvé v životě jsme ale viděli jak roste papája (které ve Vietnamu rozlišují 35 druhů), liči, avokádo a star apple (zelená tvrdá koule velikosti jablka, která v sobě ukrývá bílou dužinu, uprostřed sladkou, na okrajích spíš trpkou, a teče z ní bílá mléčná šťáva, proto je jeho jméno v překladu "mléko z prsu").
To jsme měli i možnost ochutnat v restauraci, u které jsme zastavili na oběd. Zdá se, že všechny společnosti nabízejí ůplně identické programy, zastavují na stejných místech, a mají i stejné ceny. Na oběd jsme si dali vynikající jarní závitky s krevetama, rýží, rýžovými nudlemi, mátou a směsí s omáčkou nuoc mam. Jako hlavní chod kuřecí maso na grilu s rýží. K tomu vychlazené pivo. Parádní oběd. Ale vlastně byli teprve kolem desáté...
Usedli jsme do loďky a nechali se unášet nekonečným bludištěm úzkých kanálů,zátočin, zatáček a kapradinových houštin, až jsme se po hodině ocitli zpět na hlavním ramenu. Ještě jednou jsme trochu přibrzdili u trhů Cai Rang, ale už bylo pozdě a nebylo tu toho k vidění tolik jako ráno.
Zpět v Can Tho jsme byli kolem poledne. Byl to nezapomenutelný výlet a můžeme ho všem doporučit. Nejvíc na mě zapůsobily ty úzké kanály, kterýma se proplouvá opravdovou venkovskou krajinou.
Inspirováni návštěvou ovocné zahrady jsme šli k nejbližšímu stánku s ovocem a koupili jsme jednu pitahaju a čemoriji. Pitahaya mě fascinuje svým vzhledem. Má velikost asi tak většího manga. Její slupka je ohnivě červená se zelenými výrůstky, a uvnitř má bílou dužinu se spoustou černých semínek. Chuťové je taková sladkokyselá.
Čemorija je naproti tomu velmi sladká. Zvenku vypadá jako artičok, a nejdřív jsem si myslel, že to je artičok, než jsem si ji prohlédl zblízka, uvnitř je bílá dužina s několika velkýma černýma peckama.
Před večeří jsme se šli projít na druhou stanu města, přes most za jeden z kanálu Mekongu, a objevili jsme tady hezkou promenádu a několik hodně stylových a nóbl restaurací. Chvíli jsme se tady procházeli a sedli si na pivo. Po západu slunce jsme se vrátili do města a šli na večeři do jedné restaurace doporučované v našem průvodci, ovšem asi ji mezitím zavřeli, protože na té adrese nic nebylo. Skončili jsme tedy stejně jako včera v restaurační uličce, a dali si banh mi (bageta plněná grilovaným vepřovým masem, mrkví, ředkví, koriandrem a nějakou omáčkou, samozřejmě se základem z rybí omáčky nuoc mam. Naprosto vynikající, cena 15 Kč. Jako dezert  rýžovou placku banh trang nuong, stejně jako včera.