Solná komora 7 - Loser

29.08.2012 Středa
Dnes jsme meli naplanovany odpocinkovy den. Bohuzel se to nejak zvrtlo, ale to bychom nebyli my...
Rano jsem koukl na predpoved pocasi a vypada to, ze dnesek je posledni hezky den, a v pristich trech dnech uz bude jenom prset. Pri tom nam vyvstala jeste ziva vzpominka na prutrz mracen v Grundlsee. Rozhodli jsme se tedy nechat odpocinek na zitrek a dnes jeste (mozna naposledy) vyrazit nekam na trek.
Vybrali jsme vyhlidkovy vrchol Loser nad Altaussee. Ale protoze cesta na vrchol a zpet za 4 hodiny se nam zdala prilis kratka, prodlouzili jsme ji o druhy vrchol Brauningzinken, na nejz je cesta priblizne stejne dlouha.
Po snidani jsme tedy jeli autem do Bad Aussee, dale do Altaussee, kde jsme po zpoplatnene horske silnici vysplhali az do vysky 1600 m.

Vydavame se neustalym stoupanim na vrchol Brauningzinken ve vysce 1899 metru. Po ceste mijime rozsahle zelene pastviny, kde se spokojene pasou (nikoliv fialove) kravy a ovce. Zvuk jejich zvoncu se rozlehla celym udolim a jsou slyset na stovky metru daleko. Krome toho je zde absolutni klid.
Z vrcholu jsou krasne vyhledy do celeho okoli, 360mstupnu panorama, dohledneme az na Hsllstattsky ledovec, jen chatu Simony nedokazeme v mlznem oparu identifikovat.
K dalsimu vrcholu Loser (1837m) jdeme tak trochu zkratkou, mimo znacene trasy, ale po vyslapanem chodnicku, abychom nemuseli slapat celou vysku zpet k parkovisti, a nasledne opet stoupat do stejne vysky. Chvilema jdeme po uboci dost prikreho svahu  a mame co delat aby nam nepodklouzla noha.
Pak se napojujeme na standardni stezku od parkoviste a stoupame az k vrcholu. Nutno podotknout, ze nam ten odpocinkovy den dost chybi a je to videt... Na stezce, kde nas predbihaji rodinky s detma, a dedove  o holich :-) funime a meleme z posledniho.

Prichazime na vrchol s pocitem znacneho vnitrniho uspokojeni a uklidnujeme se pomyslenim, ze kdyby oni meli za sebou to co my, tak se nekde v bolestech vali na  terase restaurace u dolniho parkoviste :-).
Cesta zpet na parkoviste uz trva pouze neco malo pres hodinu, a mohy nam uz jedou jen takovou mechanickou setrvacnosti.
Dnes si opet zaslouzime poradnou flakotu, a tak si v mistni Bille kupujeme marinovany hovezi steak a flasku sveziho rakouskeho ryzlinku a mirime rovnou do campu.