Je tady hodně oblečení, např. Indické kostkované košile za 35 Kč, šátky, sárí a tak dále. Pak trh s ovocem a zeleninou,b některé z nich jsme vůbec nedokázali identifikovat. Ochutnal jsem i čerstvý citronový pepř. A několik stánků s kořením, kde jsme nakoupili zajímavé směsi, typické pro Goa.
Nalepila se na nás nějaká holčina, která se bez ptaní kvalifikovala jako naše nezvaná průvodkyně tržištěm. Samozřejmě že jako protislužbu jsme museli nakouknout k ní do stánku, kde prodávala nejrůznější bižuterii.
Nic z toho se nám moc nelíbilo, až na kotníkový náramek, za který si ale řekla 450 rupií. Denisa řekla, že by za něj dala tak padesát.
Prodavačka se zatvářila, jakobychom povraždili celou její rodinu a v životě by s námi nechtěla mít cokoliv do činění. Chvíli jsme ji vysvětlovali, že za tu cenu by u nás byl z pravého stříbra. My jsme naši nabídku ukončili na sto rupiích, ale ona nechtěla jít pod dvě stě. Tak jsme se otočili a šli jsme pryč. Ještě jsem slyšel,n jak volá 150, potom 120, ale už jsme byli rozhodnutí, že na ní kašlem. Pak mě najednou chytla za ruku a řekla ok, tak tedy za sto.
Určitě na tom neprodělala, tak si dokážete představit, jak absurdní částku musela nasadit, když viděla dva bílé turisty.
Po návštěvě tržiště nasedáme do jednoho z četných autobusů do Panaji, kde jsme asi za dvacet minut.
Panaji je malé město při ústí řeky Mandovi, plné zeleně a portugalského vlivu. Je to poznat na architektuře domů, i sněhobílých kostelech. Děláme si krátkou procházku se zastávkou na oběd ve známé restauraci Viva Panjim, kde nabízejí typické goanské speciality. Dáváme si kuřecí xacuti a krevetové vindaloo. Naprosto vynikající. Co mě hodně zklamalo na pláži v Arambolu, že tyto jídla tam neseženete. Nabízejí mexickou kuchyni, tibetskou, hamburgery, čínskou, ale goanskou ne. Menu přizpůsobené ruským turistům. Je to hnusný komercionalizmus. ruský salát seženete snáz než vindaloo :-(.
Poté nasedáme na autobus do Old Goa. Toto dnes malé město, že kterého zbylo jen několik impozantních kostelů, mělo kdysi větší vliv než samotný Lisabon nebo Londýn.
Dobré časy ovšem netrvaly dlouho a inkvizice a velké epidemie přispěly ke zdecimování tohoto dekadentního a nemorálního kusu Portugalska.
Kostely jsou zvenku mohutné, uvnitř kromě bohatě zdobených masivních oltářů je jinak dost strohá výzdoba. Většina už asi byla za ta století rozkradená nebo jen sešla věkem.
Jeden z hlavních poutních kostelů je bazilika Bom Jesus, která je proslulá v celém křesťanském světě. Nachází se zde ostatky Františka Xaverského, ke kterému se pojí zajímavá legenda. Strávil deset let misionářskou prací v Asii, ale známý se stal teprve po své smrti 3.12.1552. Do jeho reakce napadlo čtyři pytle vápna, aby se tělo rychle rozložilo, ale za dva měsíce bylo stále v neporušeném stavu, což bylo považováno za zázrak.
Přivolaný lékař místokrále měl tělo prozkoumat, když si všiml malé rány v hrudníku, ve které našli čistou neporušenou krev, také všechny vnitřní orgány byly nedotčené. Na konci 17. Století už bylo tělo v pokročilém stadiu sesychání, a se zázrakem byl konec. V současnosti je tělo každých deset let vystavováno, příště bude v roce 2014.
Navečer se opět vracíme autobusem přes Panaji do Arambolu. Na večeři si dáváme na pláži paneer shahi (sýr ve výborné nepálivé omáčce a kuřecí vindaloo.
Naše bydlení nemá chybu, bydlíme v chatce přímo na pláži, do moře to máme jen pár kroků a usínáme při šumění moře.
 - Panaji, Old Goa){kind=link}
0 Komentáře