Rušný pracovní den v ulicích Bombaje. To je ale kterýkoliv den a ve kteroukoliv hodinu.
Provoz je ohromný, všichni někam spěchají, pravidla silničního provozu zní "právo přednosti v jízdě má větší auto nebo hlasitější klakson". Většina aut jsou malé Maruti nebo Suzuki a spusta motorikší. O autech to tedy většinou není, spíš o velikosti klaksonu. A tady je každý indický řidič přesvědčen, že právě ten jeho je největší a podle toho se taky chová. Neustále troubí, což znamená:
- pozor, předjíždím!
- pozor, odbočuji!
- nebo jen obyčejné pozor, jedu!
- a někdy, když je silnice úplně prázdná, a není na koho troubit,, pak tento signál znamená "koukejte, jaký jsem trouba, mám volnou cestu a přesto si zatroubím".
Před hodinou jsme přistáli v Bombaji na mezinárodním letišti Chatrapatti Shivaji, kde jsme byli vyzvednutí našimi hostiteli a převezeni do jejich domu ve čtvrti Chembur. Kdysi to bývala pěkná klidná rezidenční oblast se spoustou vilek, ale postupně všechny ustoupily developerským společnostem a místo nich zde vyrůstají několikapatrové obytné domy pro Indy z vyšších sociálních vrstev. S tímto domem, který působí jako malá poslední oáza uprostřed betonové mrakodrapové džungle, se brzy stane totéž. Škoda.
Ještě v 1h v noci se nám dostává luxusní domácí večeře: rýže s krevetovou omáčkou, obalované krevety, king fish (moje oblíbená ryba, viz historka z mé minulé cesty) a zeleninové curry s okrou (druh zeleniny). Spát jsme šli dost pozdě dle indického času, ale dost brzy podle českého.
16.3.2012 (Pá)
První noc jsme se skoro nevyspalí. Jednak díky jet lag (únava spojena s posunem časového pásma, který dělá 4,5h), jednak díky hluku z ulice, na který od nás nejsme zvyklí, a taky bzučícím komárům.
Po výborně snídani jdeme na místní autobus a za pár rupií jedeme do centra. Dopravní špička (opět). Autobusy narvané k prasknutí. V přední části autobusu jsou prioritní sedadla pro ženy, takže Denisa si spokojeně sedí a kouká, jak ta cesta hezky utíká, zatímco já, sotva se trochu uvelebím, už mi na rameno klepe panička v sárí a naznačuje, abych vypadnul. Po hodině a půl jsme v Kolabě, hlavním turistickém centru Bombaje. Betonové bloky vystřídaly koloniální stavby, a tak jsem poznal, že jsme na místě.
Vystoupili jsme a ušli asi 10 kroků, když nás zastavila bílá, asi tak 25 let stará holčina, mluvící anglicky. Nejdřív jsem si myslel, že se chce jen zeptat na cestu, ale moje překvapení nebralo konce, když se mě zeptala, jestli bych si nechtěl zahrát ve filmu! Už zase! Přesně jako před několika lety, kdy jsme zde byl taky první den, a nejdříve jsem se snažil rozkoukat a aklimatizovat, taky mě hned odchytil lovec talentů :-). Moje filmová kariéra mohla pokračovat, kdybychom na zítřek neměli zamluvené letenky do Bangalore. Je mi to líto hlavně kvůli mým filmovým fanouškům. Prosím, zůstaňte mi věrní! :-)
Hotel Taj Mahal
Prošli jsme se kousek v okolí Gateway of India, mně dobře známých míst, a na oběd do osvědčené restaurace Delhi Darbar, kam se stahuje vyšší indická třída. Já si dávám mutton biryani (indické rizoto s kozím masem) a Denisa nějaké kuřecí curry s omáčkou z kešu Murg Nargis. Doufám, že jsme si ty názvy zapamatovali dobře, pokud ne, doma je opravím. Každopádně se všechny dobré jídla doma pokusím zreprodukovat a recepty uveřejním na tomto blogu.
Procházkou pokračujeme přes čtvrt Fort, kolem Bombajské univerzity, nejvyššího soudu, hřiště na kriket (indický národní sport) až k úžasné budově nádraží Chatrapati Šivádžího, známého taky jako Victoria Terminus. To už nás dost bolely nohy a museli jsme si trochu odpočinout.
Hřiště na kriket
Krásná stavba, v tomto okolí působící poněkud surrealisticky. V chaosu nádraží, které denně odbaví 2,5 miliónů cestujících, se nám nepodařilo najít v průvodci zmiňovanou přepážku pro rezervace jízdenek pro turisty. Musíme to holt risknout až na poslední chvíli v Bangalore.
Zpátky do Chemburu jsme se dostali až kolem sedmé, akorát na večeři. Hlavním chodem byly makrely marinované ve směsi koření reshad. Něco úžasného. Jejich polévka dhal z červené čočky se s naší nedá vůbec srovnávat. Ta naše z tohoto porovnání vyjde úplně planá a nudná. Spát jdeme brzy, už kolem desáté, abychom byli zítra ráno fit. V 6.20 nám letí letadlo do Bangalore.
Nádraží Victoria Terminus
0 Komentáře