Tak jsme vystoupili a kolečko hledání autobusu začalo znovu. Pět lidí, pět různých odpovědi. Nakonec jsme ho ale našli a správným indickým kostitřasem uháníme krásnou krajinou plnou banánových, palmových a třtinových plantáží a rýžových políček, až se dostáváme do malé zaprášené vesnice Bannur. Zde je potřeba přesednout na bus do Somnathpur, naší cílové zastávky. Při podobných cestách jsou velice užitečné chytré telefony s google maps, takže si můžete průběžně kontrolovat kde jste.
Somnathpur je taková malá zemědělská obec, kde se zastavil čas. Mají tady ale krásný chrám z roku 1268. Nádherně dochovaný a umístěný v palmovém háji a obklopen mohutnými hedvábnými stromy, které právě kvetou. A hlavně, oproti městu je zde krásný klid.
Cukrová třtina
Po návštěvě chrámu se ještě jdeme projít za vesnici na obhlídku plantáží. Pro návratu do vesnice nás dojíždí autobus. Denisa briskně mávla rukou a autobus zastavil. Naskočili jsme a jeli zpět do Bannuru, kde jsme okamžitě chytli autobus zpět do Mysore.
Tady už jen zabíjíme čas do 10h večer, kdy nám odjíždí noční autobus do Hospetu. Prošli jsme se ke katedrále svaté Filomény, jedné z největších v Indii. Postavena je v pseudogotickém stylu. Uvnitř ale není tak hezky zdobená jako ty evropské.Pak ještě hodina na internetu a pivo na terase přehlížející rušné Gandhího náměstí.
Katedrála Sv. Filomény
Chicken Tikka
0 Komentáře