Cachoeira byla fajn, nikdo ode me nic nechtel, spousta mladych lidi, kteri se sjeli snad ze vsech zapadakovu v okoli, aby si v nedeli vecer mohli vyrazit za zabavou... V jednu chvili se lidi rozprchli od stolu s jekotem, ja jsem jako jediny zustal sedet, protoze jsem byl zahlouban ve svych myslenkach, do doby nez mi kolem hlavy prosvistela flaska od piva (a ty jsou tady poradne, 600ml! :)) a roztristila se o zed vedlejsi restaurace. Tak jsem zachoval paniku stejne jako vsichni kolem a vyskocil jsem. Pak jsem videl nejake dva debily, jak hazeji lahve smerem k te restauraci, a pak rychle zmizeli za rohem. Vsichni se zacali postupne vracet na sva mista. No nicemu se uz nedivim, proste Brazilie :)
Po dvou cernych pivech, ktere byly sladke jak ... z nutrie, jsem se odebral do hotelu spat. Konecne poprve me v noci nerusila hlasita hudba a krik ozralych bezdomovcu, ale cvrkot cvrcku... Krasna ticha noc.
Malem bych zapomnel, odpoledne jsem ve meste Sao Felix, ktere je na protilehle strane reky, navstivil fabriku na doutniky zname znacky Dannemann. Je to holandska firma, ale netusil jsem ze berou tabak z Bahie. Kdovi, jestli odtud berou i prebalove listy. Ty musi byt mnohem kvalitnejsi nez je napln a pestuji se pouze na nekolika malo mistech na svete. Expozice ovsem byla zklamanim, nebyly zde zadne pruvodcovane vypravy a prodejna doutniku mela zavreno.
Pracoviste balice doutniku ve fabrice Dannemann. Jde videt, jak ve sve dobe byli pokrocili, uz tehdy vedeli co to je open-space :)
V Sao Felix jinak neni nic k videni, krome mostu, ktery spojuje obe mesta. Je to stary zeleznicni most, ktery je urceny i pro automobilovou dopravu, ale doby postaveni uz uplynulo drahne let a od te doby nebyl investovan do oprav ani real. Nektere drevene planky chybi a pry uz to v minulosti stalo i nejake zivoty. Kdyz po moste projizdeji auta, rozezni se uvolnene tramy jako koncert bubenicke skupiny Olodum. Asi bych mel strach tady projizdet autem.
PONDELI 21.9.2009
Rano jsem vstal a venku mirne poprchavalo. Nastesti tady trvaji deste vzdy asi tak pet minut. Nicmene na nalade mi to nepridalo a spis jsem si rikal, co tady asi tak budu cely den delat. Naproti hotelu bylo turisticke informacni centrum, a tak jsem tam sel zjistil jak jezdi lod z Maragojipe do Salvadoru. Borec moc uzitecny nebyl. Ani se nenamahal zavolat do pristavu, aby to zjistil. Tak jsem si rekl, ze proste zkusim stesti. V Brazilii se nesmi spechat a vsechno je potreba brat easy-going...
Maragojipe je maly pristav s nekolika malo tisici obyvateli, asi 20km od Cachoeiry, na brehu zatoky Vsech svatych (Baia de Todos os Santos), na jejimz druhem konci lezi Salvador. Udajne by obe mesta mel spojovat trajekt, ale nikdo nevi kdy jezdi, zeptate se trech lidi a dostanete tri ruzne odpovedi. Tak to tady chodi, musite se zeptat vickrat a kdyz dostanete minimalne ve dvou pripadech stejnou odpoved, mate minimalne 30 procent sanci, proze to je pravda.
Vypravil jsem se autem do Maragojipe (neco jako taxik, ktery jede az je plny). Mesto, ale hlavne okolni krajina, me hodne zaujala. Mesto samo o sobe asi nestoji za navstevu, krome fabriky na doutniky Itapoan. Taxikar neumel anglicky, ale odkazal me na nahodou kolemjdouci pani, ktera umela anglicky. Ta se me ujala a zavedla me az do fabriky. Exkurze sice nedelali, podle jejich slov sidli v provizornich prostorach, ale bylo mozne koupit doutniky. A ted se podrzte. 25 kusu doutniku velikosti corona, za kolik byste si tak tipli? u nas by jeden prisel tak na 60 kc.... Cela ta krabice s 25ks stala 50 Kc!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Je to sice short-filler, ale kdyz jsem jeden vyzkousel, musim uznat, ze kvalita je velmi dobra, kdyz vezmu do uvahy, ze to neni Havana... Mozna ze uz jsem moc rozmlsany, ale nekupto za ty prachy!
Ta pani se jmenovala Sonia a umela dobre anglicky, protoze nekolik let bydlela v Belgii. Tam se vdala, ale pak se rozvedla a nasla si jineho Belgicana, se kterym ted zije v Maragojipe. Vzala me k sobe domu, seznamila me se svym pritelem Ivanem a vyrazili jsme spolecne na obed. Ivan mluvi peti jazyky a usidlil se tady natrvalo. Prave pred nekolika mesici si koupil pozemek na kopci nad vesnici, odkud je uzasny vyhled na mesto, pristav a okolni kopecky. Obri pozemek o velikosti 3ha se spoustou ovocnych stromu a malym udolim ho vysel na 5000 euro. Samozrejme diky Sonii, ktera cenu jako mistni usmlouvala z puvodnich 9000.
Jinak je Ivan velice aktivni. Planuje na tomto pozemku postavit pousadu a vozit sem turisty. Momentalne dela v cestovnim ruchu a nabizi sve sluzby hlavne cestovatelum namornikum. Sam nekolikrat na sve male jachte (nejsem namornik, ale 9 metru dlouha lod mi moc velka na zaoceanske plavby nepripada...) preplaval z Belgie do Brazilie. Ma na konte i nekolik historek, ktere ho malem na mori staly zivot...
Posadili me do auta a udelali mi krasny vylet po okolnich kopcich vcetne exkurze na jejich novy pozemek. Diky nim jsem poznal zblizka krajinu Reconcavo. Pak jsme jeste s Ivanem sedeli u piva a povidali si o turistickem prumyslu v Brazilii a dostal jsem i zajimavou lekci o plachteni a kotveni. Ani jsem netusil, ze kotveni je samo o sobe docela umeni, nestaci jen vyhodit kotvu do vody jit na pivo. Cela procedura se musi delat velmi citlive a muze trvat 10-15 minut.
Pohled na mesto Maragojipe z Ivanova pozemku. Hoste v jeho pousade budou mit bozsky vyhled!
Diky Ivanovi jsem se dozvedel i odjezd lode do Salvadoru - 16.40. Cesta trvala dve hodiny a byla moc hezka. V Salvadoru jsem byl uz za tmy. Zazil jsem pet minut strachu pri chuzi od pristavu k vytahu z dolniho mesta do horniho, kterazto oblast je v noci notoricky znama prepadavanim a kradezemi. Pak dalsi hodinu okruzni cesty na autobusove nadrazi. Batoh tady nastesti stale byl a i vsechny veci v nem. Ve 23.30 mi odjizdel autobus do Lencois.
Ted jsem momentalne v Lencois, prvni den, naproste nadseni a skvele zazitky, zitra jdu na dvoudenni trek napric narodnim parkem, ozvu se asi az ve ctvrtek vecer. Mohl bych napsat z mobilu, ale predpokladam, ze uprostred skal nebude signal....
Tamarind - hodne se pouziva v indicke kuchyni. Tohle mimojine roste na Ivanove pozemku. Vsechno jsem mel moznost ochutnat...
1 Komentáře