Jak se dá najíst v Athénách

Do Athén jsem se nejvíc asi těšil na jídlo a pití. Že jsou řecké vína vynikající, o tom ani nemá smysl psát. Jedna nebo dvě skleničky byly u každého jídla povinností. Restaurace v Athénách (alespoň v okolí historického centra) nejsou zrovna nejlevnější záležitostí, točí se tady hodně turistů, mají krásnou atmosféru, hezké interiéry a většinou i zahrádku s příjemným výhledem. A tak by člověk očekával, že dostane za své peníze i odpovídající kvalitu. To bohužel nebylo vždy pravidlem a několikrát jsme byli zklamáni, ať už obsluhou, přípravou jídla nebo jídlem jako takovým.

Většina restaurací má střízlivé menu, ne víc jak třicet položek včetně předrkmů a dezertů. Nikde vám nedávají přeplácané zeleninové oblohy a nikde nenajdete na stole skleničky s kečupem a dalšíma omáčkama (pro případ, že by se jídlo nepovedlo...). Tady už to pochopili, v čechách se toho pořád nemůžeme zbavit.

Restaurace většinou mají i nějaké speciální nabídky dne (i když nabídka dne vytištěná na tvrdém křídovém papíru, který vypadá, že už má za sebou dvě sezóny, nebudí zrovna dojem čerstvosti) nebo jídlo, které je specialitou podniku. Bohužel to druhé většinou bývá klasická čtyřka souvlaki, gyros, kebab a mousaka. Běžný turista brzy nabyde dojmu, že v Řecku neumí uvařit nic jiného.

To neplatilo u naší první restaurace, kterou jsme navštívili hned po příletu a po ubytování v hotelu. Restaurace se jmenovala Tepina a byla v historické části Plaka, na malém příjemném náměstíčku Kativikapeas, nedaleko Roman Agora. Na menu nás zaujalo "tradiční jehněčí s rozmarýnem, bramborem a sýrem". Toto jídlo jsme viděli připravené na mnoho různých způsobů, ale tento byl naprosto jedinečný, chuťově i provedením. Cena 15,50€.

Pokud dostanete hlad a nechcete se zdržovat vysedáváním v restauracích (Řekové totiž mají dost času a nikam nespěchají, což může být zdrcující, když v tom horku sednete do hospody, těšíte se na vychlazené pivo a deset minut si vás nikdo nevšímá...), pak všude po městě najdete "hladové okna", kde dostanete už zmiňovanou klasickou čtyřku. Většinou je kvalita dobrá, ceny nízké, ale pořád se to jíst nedá...

Tento stánek v Plaka byl náš oblíbený.

Druhý den jsme procházeli všechny památky v Athénách a dlouho a pečlivě jsme vybírali restauraci, kam si zajdeme na oběd. Bohužel kdo vybírá, přebere. Tato restaurace pod severovýchodním svahem Akropole ve čtvrti Anafiotika nás nalákala krásnou zahrádkou umístěnou v úzkých křivolakých uličkách v pěší zóně, ve stínu pergoly porostlé hroznovým vínem.

Na jídelníčku nás zaujaly jehněčí kotletky (lamb chops), které u nás bývají velmi drahé. Tady je jehněčí docela běžné maso a ze včerejška jsme na něj byli dobře naladěni. Jídlo ovšem bylo zklamáním. Už při objednávání nás měla zarazit kombinace jehněčího s brambory, rýží a vařenou mrkví, ale čekali jsme nějakou zajímavou přípravu. Té jsme se ale nedočkali. Všechny ingredience byly prostě naskládány na talíř vedle sebe. Kotletky byly vysušené, maso tuhé a nebylo ho tam moc. Cena bylo kolem 15€.

I když jsme snědli všechen chleba, který jsme k obědu dostali, pořád jsme měli hlad, a tak jsme navštívili jednu z mnoha taveren u náměstí Monastiraki a vyzkoušeli ten kebab, o kterém tady všichni tak mluví. Za 12€ docela slušná porce masa, chlebová placka a spousta cibule. Typické balkánské jídlo, chuťově dobré, na druhou stranu nás ničím nepřekvapilo.

Největší gurmánský zážitek nás ale čekal až třetí den. Tady si řecká kuchyně u mě napravila reputaci na tisíc procent. Restaurace se jmenovala Gialiskari a byla asi půl hodiny tramvají od centra. Turisté tady nechodí skoro vůbec, ale mezi místníma je to vyhlášená restaurace s vynikající reputací. Trvalo nám delší dobu, než jsme ji našli, ale stálo to za to.
Restaurace se specializuje na ryby a mořské plody. Jen občas dělají nějaké masa. Gyros ani souvlaki tady nenajdete. Vše je vždy čerstvé a neexistuje tady stálý jídelní lístek.

Po usazení jsme dostali láhev s vodou (ta se dává v každé restauraci k jídlu zdarma) a objednali si bílé víno. Vinný lístek tady nemají, nabídli nám domácí víno, které bylo špičkové.
Za chvíli byl u našeho stolu maník s velkým dřevěným podnosem, na kterém měl asi 15 různých předkrmů. Vybrali jsme si sýrový salát (vzhledově vypadá jako klasický vlašák), vinné listy plněné rýží (řecká klasika) a grilovaný lilek s tomatovou pastou.

Stále jsem nemohl pochopit, jak to tady funguje a dožadoval jsem se jídelního lístku. Ten tady ale nemají. Číšník si nás odvedl do kuchyně, kde otevřel několik zásuvek chladícího stolu, kde byly čerstvé ryby. Názvy ryb v angličtině neznali, a tak jsme si vybírali podle vzhledu. Pak už se jen zeptali, jakým způsobem chceme ryby připravit, volili jsme gril.

Pak už mi došlo, jak to tady chodí. Každý den ráno jde šéfkuchař na rybí trh a nakoupí to, co se mu zrovna nejvíc líbí a co vypadá nejčerstvější. Každý den je tedy menu jiné a nemá smysl tisknout jídelní lístky. Skvělý koncept, který už praktikují i některé nejlepší restaurace u nás. Bohužel s tím rozdílem, že tady ten výběr čerstvých ryb není tak velký.

A tady je výsledek. Jednoduchá a rychlá příprava, žádné zeleninové oblohy, jen pár plátků rajčat, citróny na vymačkání a omáčka připravená smícháním citronové šťávy a olivového oleje. Jako přílohu sme si dali smažené bramborové plátky, které byly krásně křupavé. Prostě co se týká jídla, nenašli jsme nic, co by nám vadilo.

Obsluha byla taky vynikající, neustále kolem běhali dva postarší pánové, ptali se, jestli něco nepotřebujeme, jak nám chutná, dokonce nám pomohli i s odstraněním páteře. Bavili se s námi o Čechách, ten jeden se za dva týdny chystal do Prahy na výlet.

Zajímavé na tom bylo, že za celou dobu jsme nevěděli, na kolik nás přijdou ty předkrmy, víno, ani hlavní jídlo. Nikde žádné ceny. Vzhledem k prestiži restaurace, kvalitě ingrediencí a obsluhy jsem čekal, že tady necháme každý kolem 50€. Cena nás ale stejně nako všechno ostatní velice mile překvapila, na osobu to vyšlo cca 30€.

Tato restaurace od nás dostává maximální počet bodů. Jestli budete v Athénách, kupte si jízdenku na tramvaj z náměstí Syntagma, a jeďte cca 30 minut libovolnou tramvají do zastávky Achilleos. Stojí to za tu cestu.
Adresa restaurace: Achilleos 119, Paleo Faliro, tel. 210 9837498.

Pro místo poslední večeře jsme volili restauraci Euchariz na náměstí Monastiraki. Opět jsme dlouho vybírali a opět jsme přebrali. Restaurace byla plná lidí, a tak se zdálo, že je docela oblíbená. Možná to ale bylo tím, že prostě byla nejvíc na ráně.

Vyzkoušeli jsme další z tradičních jídel - jehněčí Kleftiko. Recept na Kleftiko v sobě spojuje hned několk prvků typických pro řeckou kuchyni - použití jehněčího masa, co nejjednodušší příprava, a nakonec metoda pomalého dušení v troubě. Kleftiko je prý typické jídlo zlodějů, kteří nechávali balíček z vinných listů plný masa a zeleniny pomalu dělat, zatímco se věnovali svému “byznysu”.

Zajímavá historka, nám ale způsob servírování v pečícím papíru připadal přinejmenším podivný a hlavně - strašně nepraktický! Snažíte se něco dolovat z balíčku a přitom se nezakecat omáčkou. Navíc celá směs byla studená, takže to na nás budilo dojem, že to mají předvařené a při objednání to zabalí do papíru a ohřejou v mikrovlnce. Chuťově to nebylo sice špatné, ale znovu bych si to nedal. Cena rovněž kolem 15€.

Těsně před odjezdem na letiště jsme ještě ve spěchu hledali restauraci, kde bychom si dali poslední jídlo. Restaurace Ifaki, nebo Cifaki (nebo tak nějak, řecká abeceda mi dělá trochu problémy) na rušné ulici Amalias, jen asi pět minut z náměstí Syntagma, nebudila zrovna příjemnou atmosféru, ale opak byl pravdou.
Vše vyvážil špičkový profesionální personál, který se nestačil otáčet. Byla doba oběda a evidentně sem chodí na oběd lidé kteří tady v okolí pracují. Kvalita jídla tomu odpovídala.
Dal jsem si grilované vepřové maso zapékané s fetou a bylinkama, což bylo naprosto dokonalé. Sem bych si zašel znovu. Cena za jídlo byla asi 10€.

Takže co dodat k Athénským restauracím. Jsou jich tu mraky, ale ne vždy nablýskaný interiér a příjemný číšník lákající k návštěvě znamená, že dostanete za své peníze odpovídající kvalitu. Jsou tady i klasické pasti na turisty.
Je potřeba vždy koukat, které restaurace jsou plné lidí, ale musí to být místní, ne turisti. Když jsou vedle sebe dvě restaurace, jedna je plná lidí a druhá zeje prázdnotou, obvykle je k tomu nějaký dobrý důvod.
Nechápu, proč všichni do sebe cpou pořád dokola jenom gyros a souvlaki, které se dají koupit i u nás, a kvalita je stejná, protože na tom není co zkazit, když řecká kuchyně dokáže nabídnout mnohem víc. Je lehká, dobře stravitelná a chutná, příprava je jednoduchá a když se použijí jen čerstvé ingredience, je výsledek vynikající.
Příště bych se určitě zaměřil hlavně na ryby a mořské plody, protože tady nejsou drahé a jsou vždy čerstvé.

Paradoxně jsem napsal mnohém více o řecké kuchyni, než o památkách. Asi se mi s začínají měnit priority :-). V příštím článku si zkusíme uvařit nějakou řeckou specialitu.