Víkend 13.-15.2. jsme strávili se třema kamarádama v Budapešti. Je tady asi pět lázeňských komplexů, a chtěli jsme navštívit alespoň dva z nich. V průvodci na prvním místě popisovali nejstarší lázně v Budapešti, ještě z dob Turků, Király.
Nenechali jsme se odradit vnějším (ještě původním) vzhledem a vstoupili směle dovnitř. První překvapení bylo, že se sem nechodí v plavkách, ale každý vyfasuje takovou malou dečku velikosti kapesníku na dvou šňůrkách, která stěží přikryje přední část těla, ale vzadu dokonale větrá...
Lázně jsou relativně malé, v podstatě je to jedna potemnělá místnost, jejiž strop tvoří velká kopulovitá střecha s několika otvory, kterými sem proniká denní světlo. Bazén je kruhového půdorysu o průmeru cca 8 metrů a po jeho stranách je několik menších vodních nádrží, velikosti větší vany.
Když jsme vešli do místnosti, letmým pohledem jsme v jedné vteřině zběžně proskenovali místnost zleva do prava, přičemž mozek zaznamenal zhruba 20 lidí, většinou páry, které buď jen tak leželi ve vodě, nebo se objímali, líbali a prováděli věci, které pod vodou nebyly vidět. Mozek by tuto informaci vyhodnotil neutrálně, pokud by se zpožděním 10 mikrosekund nepřeskočil ještě jeden neutron z levé hemisféry do pravé, který sice dobíhal s drobným zpožděním, zato nesl důležitou informaci: "pozor, něco tady není v pořádku!" a dal mozku instrukci k ještě jednomu, tentokrát už preciznějšímu skenu celé místnosti. Mozek uposlechl a vizuální informaci vyhodnotil ještě jednou, stejně, ale s překvapivým drobným rozdílem: VŠECHNO TO BYLI CHLAPI!
Zůstali jsme stát ve vchodu jako zamrzlí, no ale když už jsme si to zaplatili... Hlavně se nikomu nedívat do očí a hlídat si zadní nezakrytou část těla!! Nějak jsme přehlédli ceduli, že dnešní den jsou pouze pánové, a až zítra budou radovánky smíšené :-).
Všechno co jsme viděli, zde ani popisovat nebudu, asi byste na můj blog už nazavítali, ale odpozorovali jsme, že pánové mají domluvené takové namlouvací rituály. Páry se většinou držely v okrajových částech bazénu, ale když se někdo chtěl seznámit, přesunul se doprostřed. Pak už stačilo jen čekat, jestli se někdo namotá nebo ne. Někteří jsou tady vyloženě lovci. Například alfa-samec.... Chlap v dobrých 45 letech, opálený, namakaný tak, že ani nemohl připažit, evidentně pravidelný návštěvník tohoto ústavu. Chodil kolem dokola jako mlsný kocour a koukal, jaké tady jsou nové přírůstky.
Tak to jsme opravdu nečekali. Nechali jsme si ujít i masáž, kterou nám nabízel jeden zaměstnanec (aspoň si myslíme, že to byl zaměstnanec...).
Není divu, že jsme si museli nějak spravit náladu, a tak jsme večer navštívili jeden klub, který nám doporučovali všichni místní. Jmenuje se to Mamut. Tohle není vlastně název klubu, ale nákupního centra ve stylu Palladium, jen o dost většího. V horních patrech jsou jenom bary, restaurace a kluby. V celém komplexu se pohybuje neuvěřitelné množství lidí, i když obchody jsou už dávno zavřené. V klubech je výborná atmosféra, a co je podstatné - nechodí sem jenom chlapi!
Na druhý den jsme si řekli, že dáme maďarskému lázeňství ještě jednu šanci a navštívili jsme největší lázně v Budapešti - Szechenyi. Obrovská, udržovaná a krásně zdobená vstupní hala už dávala tušit, že to nebude takové potemnělé místo ze 16. století.
V několika propojených budovách je množství bazénů s minerální vodou, bazény s podvodními proudy, sauny, páry, ale to nejlepší se odehrává venku. Venkovní bazény jsou otevřené i když je venku kolem nuly a jemně sněží. Ve vodě je příjemně, nejhorší je v tom mrazu přeběhnout z baráku k bazénu. Tady bychom vydrželi celý den.
Když tedy pomineme včerejší omyl, dnešní den se nám moc líbil a vydrželi bychom tady určitě mnohem déle, ještě tak kdyby u těch bazénků byly barové pulty a člověk si v té horké koupeli mohl dopřát sklenku vynikajícího maďarského víny Villányi...
0 Komentáře