Vietnam 25/03/2013, pondělí

Vietnam 25/03/2013, pondělí
Dnes jsme měli zaplacený pěší výlet do místních etnických vesnic. Těch je tu v okolí několik a existuje spousta možnosti jedno či vícedenních výletů, třeba i s možností přespání u některé z domorodých rodin.
Vyrážíme s průvodcem po deváté a přibíráme skupinku dalších lidí, mezi nimi jednu slovenku a dva Čechy. Zbytek skupiny tvoří pár holek z Francie.
Ze Sapy jdeme sestupem mezi rýžovými políčky a procházíme přesně tou krajinou, kterou jsme vídali na fotkách. Vzhledem k vysoké poloze v horách a studenějšímu klimatu teď ale rýžové políčka zejí prázdnotou. Rýže se prý bude vysazovat až v červnu. Přitom dole v Lao Cai už byla vysazená. Ale i tak je tady krásně. Počasí nám opravdu vyšlo, všichni nás vyšetřování, že uvidíme pouze mlhu, a my máme už dva dny za sebou krásné počasí.
První vesnice, kterou navštěvujeme, patří etniku, které se jmenuje Hmong. Kdysi tady byli že všech nejchudší, ale dnes se jim daří díky turistickému ruchu, prodávají na ulicích ruční výšivkym výrobky a všelijaké cetky. Mnozí z nich pracují v místních hotelech nebo jako průvodci.
Máme zde celkem dobrý oběd, během kterého se na nás sesypali prodejci a jejich děti a snaží se něco prodat. Francouzky neodolaly a pár věci nakoupily.
Dále pokračujeme do dalších vesnic, kde žije národnostní menšina Červení Zaové. Poznají se podle jiného oblečení, nosí velké červené čepice, které vypadají, jakoby měly na hlavě polštář. Podle průvodce mluví taky jiným jazykem. Obchodní angličtinu ale ovládají všichni stejně dobře. A klasickou větu, kterou tady slyšíte na každém kroku "hello buy something from me?", tady ovládají i pětileté děti.
Po návštěvě poslední vesnice na zpět do Sapy odváží minibus.
Kousek od hostelu si dáváme čepované pivo, 1 litr ve džbánku stojí 25 Kč a je celkem pitelné, a pak ještě na pozdní oběd, a v pět hodin přijíždí minibus, který nás má odvézt do Lao Cai na vlak. Sice přijel na čas, ale opět začíná tradiční kolečko vyzvedávání turistů po všech hotelech ve městě, takže reálně opouštíme Sapu až o půl hodiny později. Začínám být hodně nervózní, protože vlak nám jede za hodinu a deset minut a je to přes 30 km. Ani normálně nejezdí moc rychle, natož tady po těch serpentinách. Do Lao Cai jsme přijeli jen 15 minut před odjezdem vlaku, za tu dobu mám určitě několik šedivých vlasů. Čas tady nehraje moc velkou roli, všiml jsem si, že spousta Vietnamců nenosí hodinky. A přitom se tady dají koupit krásné Omegy nebo Rolexky za pár dolarů :-).
Tentokrát máme opravdu lůžkový vůz, protože kdyby ne, tak z prodejny na lístky v Hanoji udělám kůlničku na dříví...