Na ráno jsme měli domluvený výlet do My Son. Odjezd měl být v 5 ráno. Cestovka to ale zvorala a nepřijela pro nás. Chvíli jsme čekali, a pak jsme šli do recepce zeptat se, co to má znamenat. Žába někam zavolala, a že prý jsou na cestě, máme chvíli počkat. Po hodině už nám došla trpělivost, tak jsme za ní znovu šli s tím, že to zrušíme. Řekla nám, že už jsou na cestě, a za pět minut jsou tady. No není lepší, když si člověk všechno zařizuje sám?? Nakonec přijelo nějaké auto se šoférem, a zavezlo nás až k památkám My Son, asi 50 km za Hoi Anem. Říkali jsme si, že Aše jim nemůže vyplatit takhle vozit turisty po jednom, když výlet stojí 7$. Pak nám to ale došlo. Cestovka na nás zapomněla, a tak pro nás poslala auto, a zpátky už jsme se vraceli s velkou skupinou autobusem. Bohužel jsme tak přišli o hodinu času a snídani v ceně. Žádná omluva...
My Son je soubor pozůstatků kdysi velkého a prosperujícího čamského města, které bylo stavěno mezi 4. a 9. stoletím. Bývalo to posvátné město, kde nebyly obytné části, ale sloužilo jako centrum intelektuálního s náboženského života království Čampa.
Kdysi zde stalo nejméně 68 staveb, dnes jsou to jen zlomky a ruiny v zoufalém stavu. Nejvíc se na tom podepsalo americké bombardování, které celé město málem srovnalo se zemí. Disney jsou tady vidět obrovské krátery po bombách.
Prošli jsme to během necelé hodinya v deset jsme byli zpátky na hotelu. Zbytek dne jsme se rozhodli zorganizovat si sami podle sebe. Chtěli jsme navštívit mramorové hory, a i když sem jezdí snad každá cestovka, je to pouze dvacet kilometrů odtud a my tuto cestu podnikneme na kole. Přes den je sice více jak třicet stupňů, ale máme na to skoro celý den.
Dali jsme si kafe (opět jsme k němu dostali zdarma hrnek zeleného čaje s ledem), a vyrazili jsme. Hned za městem nás uvítala krásná venkovská krajina, rýžové políčka, až jsme dojeli k pobřeží, kde je krásná několik desítek kilometrů dlouhá pláž.
Najeli jsme na větší silnici, a idylická krajina skončila. Velká silnice až do Danangu je celá obestavěná domky, a na konci velkými developerskými projekty s luxusním bydlením a přilehlým golfovým hřištěm, jaké se nestaví ani u nás. Naproti přes ulici chatrče ztlučené z vlnitého plechu. Takový trošku jiný socializmus než na jaký jsme byli zvyklí u nás...
Jelo se nám ale výborně, celou cestu po větru, v cíli jsme byli za hodinu.
Mramorové hory tvoří skupina pěti strmých skalnatých výběžků, na jejichž vrcholcích stojí pagody. Vesnice na jejich úpatí provozují spoustu sochařských dílen, a na ulici vystavují opravdu nádherné kousky. Dnes už ale nepoužívají mramor že zdejších hor, protože zjistili, že jim sem přitahují mraky turistů, a kdyby je celé rozebrali přišli by o slušný zdroj příjmů, a tak si teď dovážejí mramor z Číny.
Na skálu se dá vyjít pěšky nebo výtahem, po dvaceti km na kole volíme tu druhou možnost. Nahoře je prkna prohlídková trasa, která prochází kolem několika krásných pagod a několika jeskyní, kde se ukrývají velké sochy Buddhy v různých rozpoloženích. I když je tu docela dost turistů, je tu klid. Na několika místech jsou vyhlídky na okolí.
Zpátky se vracíme po strmém schodišti, bereme kola a jedeme zpět. Nedaleko zastavujeme na oběd v jedné rodinné restauraci (většinou se jedná o předzahrádku rodinného domu s improvizovanou kuchyní), kde taková stará babička servíruje bun bo hue, pikantní nudlovou polévku s hovězím masem. Je vynikající, je toho dost, a stojí pouze 20 Kč.
Zpět už to jde hůř, protože celou cestu jedeme proti větru, a to je dost vyčerpávající. V jednu chvíli se za mnou rozběhl nějaký čokl, a snažil se mě rafnout do nohy. Snažil jsem se ho nakopnout do čumáku, tak to nakonec vzdal. Po Denise nešel...
Ještě jsme měli dost času, tak jsme se stavili na čínské pláži nedaleko od Hoi Ani a šli si zaplavat. Opravdu krásná dlouhá pláž, prakticky bez lidí, jen pár restaurací a ubytování. Tady ještě resorty vznikat nezačly...
Do Hoi Anu přijíždíme po vedlejší silnici, s odbočkou před malé farmářské a rybářské vesničky (mají tady takové velké vodní plochy, jako na chov ryb).
Na večeři jsme na stejné místo jako včera, dáváme si krevety ve sladkokyselé omáčce a hovězí dušené s chilli a citronovou trávou, k tomu čtvrtinku piva za 4 Kč :-)
Jeden drink na dobrou noc a hurá do postele...
0 Komentáře