Vietnam 16/03/2013, sobota

Vietnam 16/03/2013, sobota
Noc ve vlaku proběhla nad očekávání klidně. Bohužel v tomto vlaku není kategorie soft sleeper, tedy měkké lehátka, ale pouze hard sleeper. Takové dřevěné pryčny, přes které je natažené prostěradlo. V kupé nás bylo šest, spolu s námi i rodinka Vietnamců, kteří žijí v USA. Moc anglicky ale neuměli.
Lehce po desáté přijíždí náš vlak do Danangu, velkého města, odkud cestujeme nejdříve na motorce, a pak místním autobusem do Hoi An. Cesta trvá asi hodinu. Po nalezení hotelu vyrážíme na prohlídku města. Hoi An je krásné historické městečko se spoustou zajímavostí. Bylo zapsáno na seznam Unesco a od té doby proběhla rekonstrukce mnoha domů. Historické centrum je úžasně zachované a nepodepsala se na něm žádná z moderních válek.
Za 120 Kč jsme si koupili vstupenku, na kterou je možné se podívat do pěti památek dle vlastního výběru.
Jako první navštěvujeme muzeum keramiky. Jsou zde vystaveny fragmenty i celé kusy vietnamské keramiky, která se vyvážela do celého světa.
Další zajímavostí je shromažďovací a obřadní síň čínské komunity. Ta zde byla hodně početná díky obchodům, Hoi An byl důležitým obchodním centrem. Čínští a japonští obchodníci sem připouvali na jaře, kdy jim pomáhaly monzunové větry vanoucí ze severovýchodu, a domů se vraceli v létě, kdy jim cestu domů usnadnily jižní větry. Čínský vliv je tady znát všude.
Je zde i několik krásně zdobených pagod, s klidnými zahradami a japonský krytý most, relativně malý, s malou svatyní uprostřed.
Městem protéká řeka Thu Bon, a její břehy lemují malé domky natřené pastelovou žlutou. Všude spousta kaváren a restaurací, které vypadají opravdu moc hezky.
Když jsme dostali hlad, sedli jsme si na tržišti k jednomu stánku, který připravuje místní specialitu, cao lau. Je to směs plochých nudlí, krutonů, fazolových lusků, fazolových výhonků a plátků vepřového masa.
Na regulérní večeři se pak stavujeme v takové venkovní otevřené restauraci, a dopřáváme si parádní hostinu. Jako předkrm smažené jarní závitky se směsí vepřového a hovězího masa, bílou růži, což je také místní specialita, jedná se o krevety zabalené v rýžovém papíru a vařené v páře, a jako hlavní chod rybu s houbami a rajčatovou směsí, a hovězí maso pečené s citronovou trávou a zabalené v banánovém listě. Všechno to bylo vynikající. I s pitím nás to stálo 250 Kč.
Byl to hodně dlouhý a náročný, ale krásný den. Hoi An je příjemné malé město, velký rozdíl oproti tomu včerejšímu turistickému letovisku. Tady je to mnohem víc autentické. Večer všechny ulice, mosty i obchody a restaurace osvětlí světla ze stovek lampionů.