Vietnam 15/03/2013 pátek
Ráno jsme si opět půjčili kola a vydali se na opačnou stranu města než včera. Přijeli jsme asi 4 km za Nha Trang, odkud vyplouvají místní lodě na ostrov Hon Mieu. Výlety na okolní ostrovy jsou jednou z největších turistických atrakcí a jezdí sem celé autobusové zájezdy. I v přístavu za náma přišlo několik naháněčů, všechny výlety stojí mezi 500 tis. a 1 miliónem.
Na Hon Mieu se dá taky dostat místní lodi, která stojí 10 Kč jedna cesta. Čekali jsme asi jen deset minut, a byla tu. Plavba zabrala zhruba 15 minut a vysazeni jsme byli ve městě Tri Nguyen. Je to našla rybářská osada, na celkem ostrově není jediná silnice, nejsou tu motorky a panuje tu klid. Je to takový zapadákov :-)
Hlavní atrakcí ostrova je ale akvárium, které je na druhé straně než jsme připluli. Akvárium má i své vlastní molo, a z vesnice je celkem obtížné se sem dostat. To jsme ale nevěděli. Probádali jsme několik slepých uliček, až jsme přišli k areálu akvária. Bohužel zezadu. Byl tady plot a jakýsi zadní vchod. Patrně pro zaměstnance. Vzal jsem za branku, a dveře byly otevřené, tak jsme tam vlezli. Dělníci, kteří tady něco betonovali, tak chvilku koukali, kde jsme se tam vzali, až přišel jeden zřízenec a poslal nás na kasu pro lístky.
Vstupné bylo 50 Kč pro jednoho. Hlavní atrakcí byla budova postavená do tvaru a ve stylu lodi z Pirátů z Karibiku, uvnitř které bylo asi 40 nádrží se všelijakýma podivnýma rybama, želvy, mořští ježci, hvězdice, langusty, a v té největší, která měla válcový tvar, a bylo možné na ni koukat z boku, velký korálový útes a spoustu malých barevných rybiček. Z nejvyšší části byl hezky výhled na přístav a umělé nádrže, ve kterých se proháněli žraloci. Bylo to celkem hezké, ale takové jakoby ošuntělé. Průšvih byla zdejší restaurace, která z celé nabídky asi pěti jídel, byla schopná připravit pouze instantní nudle, jaké se dávají k těm pytlíkovým čínským polévkám v nějakém vývaru.
Po prohlídce jsme jeli lodí zpět, sedli na kolo a vydali se na pláž v Nha Trangu. Zůstali jsme ale kousek od hlavního centra, kde byl větší klid, skoro žádní lidé, a bambusový deštník zdarma. Dělaly se velké vlny, tak jsme tam chvíli blbli a jen tak odpočívali.
Po pár hodinách nás to ale přestalo bavit. Zajeli jsme na hlavní tržiště, které je obrovské a je zde k dostání úplně vše, zaujala nás sekce sušených ryb a mořských potvor. Nechápu, co s tím dělají. Ale v zemi, kde nemá mnoho lidí lednici, je to asi dobrý způsob uchování potravin.
Zahlédli jsme stánek s něčím, co jsme nedokázali identifikovat, ale sedělo tam hodně lidí, tak to muselo být asi dobré. Měli jsme už celkem hlad, tak jsme si taky sedli a objednali jednu porci. Bohužel, ani když nám to dala paní na talíř, stále jsme nedokázali říct, co to je :-) byla to směs nějakých mořských potvor, nebo některých jejich částí, poznal jsem jenom jeden kroužek kalamáry, pak tam bylo něco, co vypadalo jako kousek hadru, želé podobné gumovým medvídkům (taky tak gumové a lepkavé), jakýsi bílý sliz, a vše to bylo zalito dobrou omáčkou s nějakým kořením. Rozhodně nic z toho nebylo vařené nebo jinak tepelně upravené. Možná v něčem marinované. Koneckonců to nebylo špatné, a někdy je možná lepší když člověk neví co jí :-) stálo to 20 Kč. Musím teda říct, že takový kulinářský adrenalin jsem nezažíval ještě na žádné ze svých cest, a to ani v Indii.
Aby jsme to trochu napravili, dali jsme si kousek vedle u stánku s ovocem dužinu žakie (angl. jackfruit). Má obrovské zelené plody, s takovými malými výrůstky, a uvnitř se dá rozebrat na dílky žluté barvy, které mají sladkou chuť velmi podobnou vodnímu melounu. Fakt vynikající.
Těsně před setměním jsme ještě zajeli do jedné boční uličky nedaleko hotelu a našli stánek s grilem. Měli tady kuřecí stehýnka, vepřový bok, ryby, krevety a další věci. Dali jsme si vepřový bok a kalamáry plněné směsí masa, asi vepřového. K tomu bageta dopečená na grilu. Porce pro dva za 70 Kč.
Po večeři jsme vrátili kolaa šli se ještě podívat do zdejšího minipivovaru. Byla to krásná budova, vzadu s velkou terasou, bazénem a vlastním přístupem na pláž. Ceny přehnaně vysoké, a hosté byli pouze cizinci. Dali jsme si po třetince tmavého ležáku, pšeničného a red ale. Všechny byly opravdu skvělé a mohly by se srovnat s českými malými pivovary, bohužel i cenou.
Pak už si jen na hotelu vyzvedáváme batohy a jdeme na nádraží, odkud nám o půlnoci odjíždí vlak do Danangu.
0 Komentáře