V Hue jsme byli v poledne. Vedro jak v prádelně. 34°C. V noci předpověď říká 27°C. Odrazili jsme taxikáře, který měl příliš vysoké ceny a za branami autobusového nádraží sedli na mototaxi za poloviční cenu. Nádraží je od centra vzdáleno cca 4 km. Taxikáři chvíli bloudili a několikrát se museli ptát na cestu, ale nakonec jsme to našli. Řešili to s úsměvem na rtech.
To se mi na zdejších lidech strašně líbí. Oproti Indii je zde cestování méně náročné, protože na vás na každém kroku neútočí desítky otravů, a když vás někdo osloví s nějakou nabídkou, stačí se usmát, jednou říct ne, oni se usmějí na vás, občas poděkují, a nechají vás být. Nesnaží se vás do něčeho za každou cenu dotlačit.
V hotelu jsme dostali sice trošku dražší pokoj, zato je velký, má velkou koupelnu, a rozlehlou terasu se spoustou květin a houpací lavici. Tady se bude večer krásně relaxovat se sklenkou rýžové pálenky v ruce :-).
Jdeme se trochu přijít po městě. Hue je další místo zapsané na seznamu Unesco. Bylo sídlem císaře a je zde dodnes krásné zachované staré město se spoustou paláců, pagod, hrobek a chrámů. Je tady toho tolik, že dnes to nestihneme projít a pozítří si na to musíme vyhradit většinu dne.
Hlavní centrum se jmenuje Citadela, je obehnané hradbami, které dohromady měří 10 km. Uvnitř citadely je královský palác, který obsahuje většinu památek. My dnes navštěvujeme pouze malou pěknou pagodu Dieu De, která je tak trochu mimo hlavní dění a nezamíří sem proto tolik turistů.
Vzdálenosti jsou tady obrovské, dnes jsme našlapali aspoň deset km. Hue však není známé jen svými památkami, ale taky svou pestrou kuchyní, císař byl známý jedlík a gurmán, a tak zde vznikla spousta unikátních pokrmů.
Chtěli jsme něco ochutnat, na zdejším trhu jsme si dali grilované vepřové (aspoň myslím :)) maso, závitky z rýžového papíru plněné krevetami, salátem a bylinkami, a nějaké smažené placky s podobnou náplní.
Na večeři jsme zašli do malé nenápadné lokální hospůdky a dali si pořádnou hostinu. Jako předkrm jarní závitky s krevetami vařené v páře, namáčené v kyselé omáčce z rýžového vína a chilli, potom jako hlavní chod nem lui, což je místní specialita, je to mleté vepřové maso, které se peče na grilu v podobě šišek obalených kolem stonku citronové trávy, to si pak sami zabalíte do rýžového papíru spolu se směsí salátů a bylinek (hlavně koriandr), a namáčíte v arašídové omáčce. A jako druhý hlavní chod jsme měli tzv. hovězí hot pot. Něco jako fondue po jihovýchodoasijsku :). Hovězí maso nakrájené na velmi tenké plátky, které se ponořily do vroucího vývaru, ani ne minutu se nechaly vařit, a pak se balily opět s bylinkami do rýžového papíru. Dostali jsme na to na stůl hrnec s vlastním hořákem. Omáčka podávaná k tomto jídlu obsahovala určitě rybí omáčku, zázvor, a česnek.
Tolik naše dnešní kulinářské dobrodružství. Teď už sedíme na terase našeho pokoje, popíjíme vychlazené pivo a relaxujeme...
0 Komentáře