Solná komora 8 - Solné doly v Hallstattu

30.08.2012 Čtvrtek
Dnes tedy máme konečně odpočinkový den. Předpověď počasí hlásí na odpoledne déšť, a tak si vymýšlíme jen dopolední program. Navštívíme přitom solný důl v Hallstattu.

Vyrážíme přímo z campu v Hallstattu údolím pomalým stoupáním stejnou cestou jako jsme před pár dny dorazili ze Simony. Procházíme hustě zarostlým údolím potoka Waldbach, počasí je takové trochu zamračené, ale i tak děláme spoustu fotek. Divoká voda a bujná vegetace, kameny a kmeny stromů porostlé mechem, to vše působí jako scéna vystřižená někde z amazonského deštného pralesa.

Po cestě přicházíme k místu Waldbachstrub, kde do údolí padá současně několik vodopádů, jeden mohutný a několik menších z potoků, které se zde vlévají do Waldbachu. Krásné místo.

Dále už terén začíná dost stoupat a jdeme po jedné z nejstarších lezeckých stezek v Solné komoře. Místy je vytesaná do skály, protože balancuje nad hlubokou propastí. Přidržovat se musíme lan a stoupáme po schodech vytesaných do skály.

Dojdeme až do výšky 1100 metrů, kde se připojujeme k silnici a po ní už zvolna klesáme do výšky 900 metrů, kde se nachází vchod do nejstaršího solného dolu na světě.

Vydáváme se na průvodcovanou prohlídku. Vyfasovali jsme mundúry, a jdeme chodbou dlouhou 300 metrů až do nitra hory Salzberg. V 18. století tady našli tělo horníka konzervovaného v soli staré kolem 3000 let. První nálezy hornických nástrojů ale sahají až do stáří 7000 let. Tehdy používali ke kutání soli jelení rohy. Dnes je tento důl jeden z máláa kde se stále těží sůl. Do vrtů se napouští voda, která rozpouští sůl, a tento roztok, který má zpravidla kolem 27% soli, se potrubím dopravuje do 40 km vzdáleného místa, kde se dále zpracovává.

Vzhůru skluzavkou do dolu!

Solné jezero na dně jeskyně

Po prohlídce si dáváme pivko na terase s úžasným výhledem na hallstattské jezero. Zpět do města jezdí za 7€ lanovka, skoro až ke campu, ale protože naštěstí předpověď počasí nevyšla a místo deště se vyjasnila obloha a svítilo krásně sluníčko, jsme se rozhodli sejít pěšky po serpentinách. Cesta byla sice uzavřená kvůli popadaným stromům, ale to nás neodradilo. Možná mělo... Po chvilce jsme viděli, proč je cesta zavřená. Popadané stromy úplně blokovaly cestu a nebylo je možné obejít, protože tam byl strmý, skoro kolmý sráz, takže jsme museli klopýtat přes kmeny stromů a napadané větve. Dole jsme byli asi za hodinu, nakoupili ve městě ingredience na dnešní grilování a vyrazili do campu.

Myslím, že dnešní den se rozhodně jako odpočinkový popsat nedá...

Večer kolem sedmé, zrovna když jsme dovečeřeli, se během deseti minut zatáhlo a strhnul se onen avizovaný prudký liják, takže jsme rychle sbalili věci a přesunuli se do auta pustit si nějaký film.

Hallstatt