České Švýcarsko

O velikonočním pondělí jsme se rohodli udělat si výlet do Českého Švýcarska. Autem z Prahy jsme dorazili do Hřenska za necelé dvě hodiny. Hřensko je pěkná vesnička sevřená v úzké rokli kolem řeky Kamenice. Je to pěkné městečko, ale má jednu vadu. Je celé ovládané Vietnamci a jejich stánky s tričkama, botama a porcelánovýma kravinama typu trpaslíci, krokodýli, ježíšové, dokonce i Michelangelův David, dost hyzdí okolí a kazí příjemnou atmosféru.
Ceny všeho zde odpovídají většině turistů, což jsou Němci.
Z Hřenska vede červená značka na Pravčickou bránu, největší skalní oblouk v Evropě.

Z vyhlídky nad Pravčickou bránou je krásný pohled na okolní skalní stěny.

Pravčická brána je největší přirozená skalní brána na našem kontinentu, národní přírodní památka. Je považována za nejkrásnější přírodní útvar Českého Švýcarska a tvoří symbol celé oblasti. Její rozměry jsou úctyhodné, přesto se při pohledu z blízka zdají býti ještě větší. Rozpětí oblouku u dna je 26,5 m, výška otvoru 16 m, šířka 7-8 m, minimální tloušťka 3 m, vrcholová plošina brány je 21 m nad jejím dnem.

Pohled na krajinu Českého Švýcarska.

Restaurace pod bránou

Od brány jdeme po červené dále podélskalních stěn po vrstevnici až do malé osady Mezní louka. Tady je pár stánků, parkoviště a zastávka autobusů. Odtud pokračujeme už po zelené značce do Mezné, kde si dáváme pozdní oběd na zahrádce s výhledem do krajiny.

Cesta dále spadá prudkým sestupem až do Edmundovy soutěsky. Ta je zčásti zaplavená vodou, proto je nutné zbytek cesty do Hřenska překonat lodičkou. Poslední vyjíždí v 17h, my dorážíme ještě se skupinkou německých turistů v 17:02... Okýnko je zavřené a pán uvnitř na nás sice kouká, ale nakonec se nechá ukecat, že nás ještě poslední lodí sveze. Máme štěstí.