Odjíždíme z Ostravy v 9h ráno, příjezd do Nové Lesné kolem 14h. Nákup v místním Tescu a projížďka autem po Cestě Slobody – trasa, která vede po celém úbočí Tater, dojíždíme až skoro k Popradskému plesu. Hory jsou v mracích, nic moc viditelnost. Na pozdní oběd se stavujeme v příjemné restauraci v centru Popradu. Večer procházka po vesnici Nová Lesná a posezení v altánu s dobrou whisky.
Popradská restaurace, to je nám ještě hej...
15.7.2008 - Út
Náš první trek. Jedeme tramvajkou z Nové Lesné do Popradského plesa. Ve Starém Smokovci nastávají zmatky s přestupem na jinou tramvaj. Nikde žádné značení, naše tramvaj pokračovala do Tatranské Lomnice, ale na ceduli ukazovala Štrbské Pleso. Nebýt rady místní babky, jedeme úplně jinam. počasí stále pod mrakem, většinu času poprchává. Na zastávce Popradské Pleso jsme kolem 9h. Nebýt poruchy dveří, tramvaj by v této zastávce ani nezastavila, jen na znamení. Knoflík u dveří jsme ale mačkali...
Cesta k Popradskému Plesu vede lesem rozbahněnou stezkou a trvá asi hodinu. Podmínky jsou špatné, pořád prší, tak se uchylujeme do horské chaty na čaj s rumem.
Pohled z Ostrvy na hotel u Popradského plesa
Po necelé hodince se počasí nezlepšuje, ale i přesto se vydáváme traverzami na Ostrvu (1984m). Po cestě potkáváme skupinku Poláků, kteří nás od výstupu odrazují - prý jsou tam tak špatné podmínky, že se museli vrátit. Nás to nezastraší.
Nahoře jsme asi po hodince, podmínky šílené, prší zleva doprava, vichr je takový, že musíme jít v předklonu a dávat pozor, aby nás to nezfouklo dolů. Boty jsou už mokré, všechno oblečení skrz naskrz, v báglu voda, Jarda utápí svůj telefon za 12000 Kč... Ať žije léto.
Za Ostrvou, nutné posilnění na další cestu
Dále po magistrále až k Batizovskému plesu, ale vzhledem k neustávajícím neutěšeným podmínkám se rozhodujeme sejít dolů po žluté do Vyšných Hágů. Pleso pod Gerlachovským štítem je pouze 5 minut odtud, ale kašleme na něj! Dolů jdeme další dvě hodiny, během této doby už máme v botech rybník a ztratili jsme chuť do dalších výšlapů. K čemu to je, když nahoře není ani nic vidět?
Večer opět posezení na terase, tentokrát s doutníkem a desetiletou whisky Laphroaig. Jediný světlý okamžik dne…
16.7.2008 - St
Počasí stále špatné, nemá smysl chodit nahoru a navíc boty jsou pořád dost mokré. Jedeme na výlet, nejdříve zastavujeme ve městě Levoča, které nás příjemně překvapuje svou starobylou architekturou, mnoho domů je hezky opraveno, mají tu pěkný park s designovými lavičkami a altánem.
Levoča
Moderní park v Levoči
Pak pokračujeme do Spišské Nové Vsi a navštěvujeme Spišskou Kapitulu, Spišský hrad jenom sledujeme pod kopečkem a nakonec ještě děláme odbočku ke kostelu Sv. Ducha (Unesco). Navzdory tomu, že to je památka chráněná Unescem, je tady překvapivý klid. Jen dvě auta se zbloudilými turisty, kostel je zavřený, nikde ani popis, proč je vlastně v Unescu, žádné průvodcovské služby, nikde ve vesnici ani živáčka. Vývěska popisující tzv. Gotickou cestu je prázdná. Mohli by na tom rýžovat peníze, kdyby chtěli…
Spišská kapitula
Kostel Sv. Ducha
Dále jedeme dlouhou cestou přes hory až zastavujeme v Dobšínské ledové jeskyni (také na seznamu Unesca). Moc pěkné. Večer si kupujeme maso na gril a grilujeme v altánu. Boty jsou stále mokré, uvidíme, jak to zítra bude vypadat s počasím, jestli vyrazíme do hor nebo ne.
17.7.2008 – Čt
Počasí ráno vypadá nadějně, přinejmenším neprší, a sem tam je na obloze vidět modrá barva. Rozhodujeme se tedy obout do polosuchých bot a vyrazit na trek. Dáme tomu ještě druhou šanci. Tramvajkou jedeme do Starého Smokovce, kde si kupujeme lístek na pozemní lanovku na Hrebienok. V polovině cesty lanovka zastavuje a víc jak půl hodiny stojíme na místě. Pak je nám oznámeno, že lanovka má poruchu a vykopávají nás ven. Zbytek musíme došlapat pěšky, ale není to tak hrozné. Nahoře nám vracejí plné jízdné.
Po cestě na Zbojnickou chatu
Vyrážíme na Zbojnickou chatu (1960m), kde jsme po necelých třech hodinách. Počasí je stále proměnlivé, občas zaprší. Zde si dáváme čaj s rumem a polívku pro zahřátí a pokračujeme přes sedlo Prielom (nejvyšší bod dnešního treku – 2290m), které je zajištěno řetězy. Přechod je jednoduchý, ovšem komplikuje ho silný vítr, déšť a Poláci v protisměru.
Dále na Polský hřeben (2200m). Odtud je možnost hodinového výstupu na Východnou Vysokou, ale kašleme na ni a scházíme dolů ke Sliezskemu domu. Tady mají za hotelem pěkný dřevěný bar, kde to žije, dáváme další čaj s rumem.
Za sedlem Prielom
Rozcestí na polském hřebenu
Dále sestup po zelené do Tatranské Polianky, odkud jedeme zase trmvajkou do Nové Lesné. Dnes máme výbornou večeři – kuře s indonéskou omáčkou Rendang. Hodnocení čtyři papričky z pěti bereme s nadsázkou, není to tak hrozné.
Polom - po velké vichřici, stále jsou ještě místa s neodklizenými stromy, docela nepřístupný terén
18.7.2008 – Pá
Jarda je dost zničený. Mě včerejší výstup a jeho výhledy do okolní krajiny docela motivoval, takže se rozdělujeme. Jedeme společně autem do Štrbského plesa, odtud každý pokračujeme vlastní cestou. Viditelnosti na Štrbském plese je asi 20 metrů, dost silná mlha, ale snad to bude nahoře lepší nebo se to časem protrhá. Jarda jde volným tempem na vodopád Skok, já nasazuji o něco ráznější krok a mířím přes Popradské pleso na Rysy. Je to trochu delší než přímo ze zastávky Popradské pleso, asi o půl hodiny.
Až na rozcestí u Popradského plesa vede široký chodník, kde se procházejí rodinky s dětmi, důchodci o hůlkách a pro mě naprosto nepochopitelně nezodpovědní a bez pudu sebezáchovy joggující turisti v obyčejných teniskách, které uklouznou na prvním mokrém šutru nebo kořenu a způsobí vyvrtnutý kotník. Neuvědomují si, že i tady je to vysokohorský terén. No co k tomu dodat – idioti.
Úsek pod Rysy jištěný lany
Na vrcholu Rysů - krásné výhledy
Za další půlhodinu jsem u rozcestí, jedním směrem na Koprovský štít a druhým na Rysy. Těsně pod Chatou pod Rysmi je krátký úsek zajištěný řetězy. Ty jsou tady spíš pro případ hodně špatného počasí, dají se přejít relativně bez problémů. Ale vidím tady dalšího člověka, který asi v životě neslyšel o přípravě do hor. Polský turista – na nohou černé naleštěné polobotky, plátěné oblekové kalhoty, vestička, košile s límečkama a v ruce – IGELITKU!
Chata pod Rysmi je plná lidí, a tak bez rumu pokračuji rovnou na Rysy. Vrchol (2500m) je v mracích a samozřejmě žádné výhledy. Po chvilce čekání mě to už nebaví, jsem prochladnutý, a tak jdu zpět stejnou cestou až do Štrbského plesa.
19.7.2008 – So
Počasí vypadá velice nadějně, dole v údolí ani mráček, na horách trochu mraky jsou. Jedeme tramvajkou do Popradského plesa, odkud společně míříme na rozcestí, kde se cesta rozděluje na Rysy a na Koprovský štít. Já jdu na Koprovský štít, dělám zastávku u Velkého Hincova plesa, a pak pokračuji na vrchol. Počasí se začíná protrhávat a vypadá to velice slibně.
U velkého Hincova plesa
Další pleso nad Hincovým plesem směrem na Koprovský štít
Jakmile jsem dorazil na vrchol (2367m), zatáhl se do mraků, ale po půlhodině se to krásně roztrhalo a byly super výhledy do všech stran.
Poslední metry výstupu na Koprovský štít
Panoramatické výhledy z vrcholu Koprovského štítu
No když to srovnám s tím výletem na Kokořín...
20.7.2008 – Ne
Jak na potvoru nejkrásnější den, bohužel ale jedeme domů. Rozhodujeme se objet Tatry i z polské strany, tak to bereme přes Žďiar, Zakopane a další vesnice na polské straně, až přejíždíme opět české hranice v Jablunkově. Fotek jsme moc neudělali, z polské strany toho moc vidět nebylo.
Krásné pohledy na Tatry z Nové Lesné - konečně po týdnu!!!
A tak končí naše letošní tatranská odysea. Nejlepší měsíce na návštěvu jsou prý Srpen a Září, červenec je co do počasí dost nestabilní. Teď už to taky víme…
0 Komentáře